Bellydance Evolution aneb pohled zevnitř - video

Bellydance Evolution je taneční projekt, vytvořený Jillinou a jejím týmem. Možná si říkáte, proč zrovna „Evolution“? Nejedná se přímo o evoluci v tanci jako takovém, ale jedná se o vývoj vnímání orientálního tance. Na světě existuje spousta špičkových show, ale Bellydance Evolution je první show, která má stejně jako muzikál, balet nebo opera, dějovou linii. Hlavní aktéři mají svůj charakter: je zde Persephona, Medúza, Apollo a další. Celou show se odehrává příběh, který obsahuje zápletku, dramatické okamžiky a samozřejmě lásku. V tom je show unikátní a dodává jednotlivým vstupům i další význam v rámci celé show. Jak již bylo zmíněno, Bellydance Evolution je nejen show, ale i projekt, v rámci kterého Jillina vypsala online video konkurz na spolupracující tanečnice. Sama pak z videí vybrala tanečnice, ze kterých vytvořila jednotlivé týmy. A v právě v tom evropském jsme dostaly šanci tančit i my: tanečnice Badriyah, Eglal, Katka Krejčová a Latifah. Ráda bych se s vámi podělila o jeden z nejkrásnějších okamžiků v mém životě a zároveň vám nastínila zákulisí celého projektu.

  Během celého týdne jsem natočila několik rozhovorů, všechny je postupně budu přidávat. Zároveň jsem ale připravila sestřih jednotlivých rozhovorů, kdy jsem všem položila stejné tři otázky. Jak Jillina, Heather, Kaeshi, Sharon, Aisa, Louchia a Ozzy odpovídali, můžete vidět zde:

  Evropský tým se skládá z tanečnic z celé Evropy: kromě České Republiky zde jsou tanečnice ze Španělska: Alba Hayal a Nefershu, Itálie: Sarah Shahine, Řecka: Nelly, Maďarska: Edit Kiss, Rakouska: Nabila a Německa: Eliana a Shalymar. Na natrénování celé show jsme měly šest dní strávených v Hannoveru. Běžný den vypadal asi takto: od osmi ráno snídaně a od půl desáté trénink až do šesti do večera. A po tréninku jídlo, sprcha a postel. Většinou jsme ale šly spát až kolem půlnoci – některé z nás trénovaly na pokoji, občas jsme šly do restaurace, a nebo jsme si jen tak užívali volný večer. Trénovaly jsme převážně ve studiu Step By Step, které bylo velmi prostorné, s barem a velmi milým panem majitelem, který pro nás udělal první poslední. Upřímně, ze začátku jsem měla obrovský strach a trému – co se stane, když něco spletu, jak se k nám budou chovat ostatní? Naštěstí po prvním dni všechny obavy opadly, jelikož všechny tanečnice byly milé a vzájemně jsme se brzy skamarádily. A to nemluvím jen o tanečnicích evropského týmu, ale i o hlavních hvězdách. Všechny se k nám chovaly zcela rovnocenně a já osobně jsem nikdy neměla pocit, že by nám někdo dával najevo nějaké povýšení. Naopak! Jillina neustále vyzařovala tolik pozitivní energie, neustále nás povzbuzovala a dokázala z nás dostat maximum. Tréninky byly sice namáhavé, ale vždy vládla pohoda a skvělá atmosféra. Jillina neustále říkala, že je velmi vděčná, že jsme se BDE chtěly zúčastnit, že jsme dokázaly na týden odjet od zaměstnání, svých kurzů, školy a především rodiny.

  Hned od prvního dne jsme nacvičovaly úvodní choreografii. Někomu může připadat, že jednotlivé choreografie jsou jednoduché, ale věřte mi, že to jen tak vypadá. Všechny kroky jsme se zvládly naučit už doma v ČR z videí, které nám Jillina poslala, ale zatančit to v prostoru s ostatními byl docela kumšt (osobně jsem zvyklá ve skupině tančit a i tak jsem měla co dělat). Při tréninku nám pomáhala Heather, která je zároveň manažerem celého projektu. Od začátku bylo vidět, že ví, jak trénovat skupinu, protože se dokázala v jednotlivých partech rychle orientovat a dokázala vyřešit každý problém.

  Jak asi většina tanečnic, se kterýma se běžně vídávám, ví, že Jillina je pro mě idol č.1. Díky ní jsem se začala v tanci více vzdělávat a zkráceně řečeno, je pro mě, co se tance týče, vším. A najednou jsem v dabke sekci úvodní choreografie stála vedle ní, držely jsme se na ruce a pas a koukaly se  po celou dobu na sebe (tvořily jsme lajnu, a každý se musel dívat do středu, který vyšel mezi mě a Jillinu). Je mi jasné, že spousta tanečnic neuznává americké tanečnice, ale mně se splnil sen a v tom duchu se odehrával celý týden. A věřím, že jsem nebyla sama, kdo tak prožíval každou sekundu. Na všech bylo poznat, že si nepřejí být nikde jinde, než právě tam, kde byly.

  Poslední dva dny, kdy jsme ještě zkoušeli (i s tanečníky a bubeníkem), probíhaly už v kostýmech. Ty jsme si samozřejmě upravily na svou postavu a občas to byl docela oříšek. Zkoušely jsme celou show od začátku až do konce, i s převlékáním, takže jsme měly možnost vidět i jednotlivé vstupy ostatních tanečnic. Naprosto mě uchvátil tanec – mučení Apolla -  v choreografii Kaeshi. S Kaeshi na podiu tančily všechny hlavní hvězdy – v černo červených kostýmech, s obrovskými péry na hlavě a maskami na obličeji. Naprosto úchvatné vystoupení! Stejně tak vystoupení Sharon Kihary – jako vědmy – měla jsem pocit, že jsem v úplně jiné dimenzi. A pak zde byly krásné vstupy Jilliny – tančí Lissa Faker – nádherně procítěné a plné emocí, stejně tak jako tanura, kterou Jillina bravurně zvládá. Jedno z vystoupení, u kterého mi taky ukápla slza, bylo vystoupení Heather Aued, která v roli Persephony se zamilovala do Apolla, ale byla od něj odtržena.

  Kromě tréninku jsme si užily i mnoho legrace! Jedním ze spouštěčů smíchu byl samotný smích Louchii. Když se Louchia začne smát, tak musíte začít taky. Vtipná byla celou dobu i Sharon, která v jednu chvíli tančila s banánem v ruce – pět minut :) Kaeshi naopak působila vyrovnaně a vnášela do tréninků pohodu a klid. A samozřejmě tu byla Jillina, která svými fóry neustále překvapovala a všem dodávala úsměv na tváři. Po náročném závěrečném dni zkoušek jsme zvládly oslavit i mé narozeniny s krásným překvapením (děkuji!). A pak už jen zbývalo se soustředit na první show!

  První show se konala v Hannoveru v divadelním sále nějaké střední školy. Prostor to byl krásný, s profesionálním vybavením, dokonce jsme měli připravené i teplé jídlo. Celou dobu vládla skvělá atmosféra plná očekávání a vzrušení. Těsně před začátkem show za námi do šatny přišla Jillina. Děkovala nám, že jsme s ní strávily krásných sedm dní a že nám přeje, abychom si show užily. Všechny jsme se usmívaly od ucha k uchu, když v tom Jillině v klouzly do očí slzy (ve chvíli, kdy řekla, že se jí splnil její sen) a to jsme ihned všechny začaly slzet a popotahovat. Měla pro nás připravené děkovná přáníčka, ručně psaná. Byl to jeden z nejsilnějších okamžiků vůbec… A pak jsme šly tančit.

  Před samotnou show byla pre-show – 5min raqs sharki, ve kterém si každá z nás střihla 20 sekud sóla a závěr jsme tančily společně. Po tomto vstupu jsme se běžely během 2,5 min rychle převléct do společného kostýmu, mezitím co vystupovala Alba se svým sólem (vyhrála volbu veřejnosti). A pak to začalo… V úvodní choreografii přicházíme postupně na pódium. Po chvíli se k nám přidá první várka sólistek – Aisa Lafour, Heather a Louchia – a první obrovský aplaus. Tančíme dál a po chvíli se přidávají Elizabeth, Sharon, Kaeshi a Jillina – to už není aplaus, ale řev! Po pár sekundách vytvoříme obrovskou lajnu, která se rozpadne na dvě, tančíme dabke a na pódium se přiženou se svými skoky tanečníci. Na závěr úvodu přichází Ozzy – bubeník a tančíme společné drum solo… a uprostřed té vřavy nám srdce plesají blahem :) A to je teprve úvod, show samozřejmě graduje a střídá se v ní tolik nálad a emocí, že nestíháte dýchat.

  Během show se ale stala velmi nemilá věc. Tanečník Zurab si přímo během svého sóla nepříjemně poranil nohu a zbytek show už nemohl odtančit. Byla to facka, kterou nikdo nečekal. Ale i tak se všichni zachovali profesionálně a show jsme zatančily výborně. V části, kdy mělo nastat mučení Apolla (ten se v tu chvíli mučil sám v nemocnici), jej nahradil Ozzy, který si oblékl stejné oblečení a předstíral Apolla. Na druhou stranu vrchol příběhu, kdy se Persephona (Heather) měla setkat opět s Apollem, probíhal tak, že Persephona blaženě držela šátek od Apolla a za ní s křídly poletovala Aphrodité (Louchia). V téhle vypjaté chvíli zabodoval i druhý tanečník Gurami, který podle příběhu měl skončit v náručí s Medúzou (Jillina). Při závěrečném tanci, kdy se měl usmířit s Apollem a Persephona s Medúzou, tančil s oběma tanečnicemi zároveň a dokázal svým výkonem rozbouřit celý sál!

  Po závěrečném drum solu nastala děkovačka. Chytly jsme se za ruce, lidi tleskali jak o život… Zavřela se opona a když se znovu otevřela, tak celé divadlo stálo!!! Nádhera! Pak jsme se všechny objímaly, poplakaly jsme si a hodinu jsme pak balily všechny věci. A samozřejmě následovala after party. A na té se prolomily veškeré zbylé ledy. S Heather jsme si povídaly o Pink Floyd, s Elizabeth o horách a sopkách, Sharon mě překvapila svými dotazy ohledně temné hmoty a energie (myšleno té fyzikální) a Ozzy nás všechny neustále přesvědčoval, že má hezčího psa než Heather :) Ten večer jsem Jillině za všechno poděkovala a dala jsem jí osobní dáreček.

  Sobota byla dnem cestování. Autem jsme jely asi 14 hodin do Budapešti. Přijely jsme v noci a asi hodinu jsme hledaly hotel. Naštěstí náš vztek rozptýlil fakt, že hotel byl opravdu krásný a plný sympatických mladých cestovatelů. V Budapešti byl obecně problém zaparkovat. Jednou jsme velmi složitě hledaly místo k zaparkování. Jedno bylo sice volné, ale nemohly jsme se tam s autem vejít. A tak Káťa vyšla z auta a tu škodovku, která nám překážela, odtlačila o metr a půl dál :) Stala se tak hrdinkou dne! Ruce měla určitě vytrénované z tance se dvěma holemi, který jí byl přidělen a který s naprostou jistotou zvládla dokonale.

  V neděli se konala druhá evropská show. Od poledne jsme byly už v divadle a začaly jsme pilně zkoušet. Nálada poněkud povadla, všichni byli unaveni z cesty, ale těsně před show jsme se nabudily a celý večer i s after party jsme si užily. A samozřejmě nechybělo loučení. Po show, když jsem v šatně zůstala já a Eglal, přišla ještě za námi Jillina. Eglal Jillině za všechno děkovala a dala jí krásný dáreček. Jak Eglal tak Jillina měly ve vteřině slzy v očích. Já jsem si ještě dobalovala věci a uvědomila jsem si, že Jillina vlastně nic neřekla na můj dárek, tak jsem si v duchu nadávala, že jsem vybrala asi špatně, když v tom ke mně Jillina přišla a řekla: „Lenka, look“ a ukázala mi, že má na uších právě ty náušničky, co jsem ji darovala… a to už jsem opět slzela  :)

  A vzhledem k tomu, že se mi splnil sen, tak jsem proplakala celé pondělí, když jsme se se všemi loučily. A nejkrásnější je, že tímto evropská BDE neskončila, ale právě začala…

Hodnocení:

Komentáře: