Bellydance evolution jinak - jak nás změnil tanec
A teď už k samotným fotografiím. Děkuji všem přispívajícím za ochotu zveřejnit své fotky! Tanečnice se v komentářích vyjadřují k tomu, jak a kdy vzniklo foto před i po, a v čem vidí svůj posun a přínos orientálního tance.
(foto se zvětší po kliknutí pravým tlačítkem myší a "zobrazit obrázek")
Maria Leštachová - Amina
Prva fotka:
Bola fotena pri prilezitosti ukoncenia mojho uplne prveho kurzu v roku 2001. Kostymcek je to co skrina dala ( nohavice mamkine, tricko narychlo ozdobene a este k tomu kuskom sametu zakryta znacka fishbone :-D ). Sperky sme mali pozicane od nasej lektorky.
Druha fotka:
Z vystupenia na recitaly tanecnej skupiny Avalon ktora sa stale venuje irskym tancom. Kostym je jeden z prvych z mojej dielne. Len tak pre predstavu vobec som nemala sajnu ako ma taky kostym vyzerat. Az ked som videla vystupovat Adlu El Chompelik a tam som pochopila caro kostymu.
Ja svoj posun vidim v tom ze som zacala vlastne vdaka tomu sa aktivne venovat tvorbe kostymov, co som v podstate vzdy chcela. Ale neprijali ma na umelecku skolu. Clovek vdaka tancu ziska uzasne sebavedomie a uvedomenie si sameho seba. Jaj a konecne som sa po tych rokoch naucila tvarit a usmievat na vystupeni :-D
Eva Provazníková
První fotka pochází z roku 2008, přesně rok poté,co jsem začala tančit. Je z jédné akce ve městě,konal se průvod a já šla za ,,tanečnici".Outfit tradičně skládající se z penízkového pásu zakoupeného, tuším někde v galanterii za dvě kilča, bolerko od vietnamců a hand-made mnou šitá sukně. V té době jsem si myslela, jaká jsem tanečnice a ke štěstí mi stačil jen penízkáč a Hips don´t lie od Shakiry :o)
O tři roky později...
Sice jsem kvůli časovému presu musela zrušit pravidelné kurzy, takže se momentálně vzdělávám na workshopech,ale myslím a sama na sobě cítím,že mi to vyhovuje víc.Nemusím se přizpůsobovat skupině, to mi nic moc nepřinášelo, neustálé investice do skupinových kostýmů...Dlouhou dobu jsem si šila kostýmy sama, hlavně podle kostýmů návrhářů, ale pak přišel můj první ,,Yasser" . Kostým na druhé fotografii je od Mohameda Gommy, objednávaný z Egypta. Sama fotografie je z ateliéru fotografa Ladislava Šicha...A nejlepší na tom posunu je, že ať teď zatančím cokoliv, nikdy s tím nejsem spokojená :o) tak jak tomu byla třeba dřív, i když před tím se o tanci rozhodně mluvit nedalo.
Michaela Valášková - Mia
První fotka je pořízená v r. 2008 na vystoupení pro malé slečny ve školní družině, tehdy jsem absolvovala přibližně rok kurzu. Závoj zastrčený za kalhotky, podprsenka od plavek a můj tehdy nejvzácnější poklad-penízkový pás! Vzhledem k tomu, že bydlím v malé vesničce u Dvora Králové, není tu příliš dostupné dobré taneční vzdělání, už vůbec ne pro 15letou slečnu, jejíž rodiče v tanci nevidí žádnou perspektivu, tak není třeba ho dělat.
Druhá fotka je z dnešních dní. Je obrazem toho, že když se člověk přes všechny překážky, kopance a zdánlivou nedostupnost svého snu nevzdá, nakonec se mu začne plnit! Do teď za sebou nemám více tanečního vzdělání než je můj začátečnický první rok a dva semináře, ale získala jsem pár moudrých lidí, kteří mě podpořili a věřili mi. Každý, kdo se učil pilně na hodinách se skvělými lektorkami si říká, že není možné, aby takový člověk tančil a dobře tančil! Já říkám, že je to možné, že je to fuška nemít vedení a vše „pokročilé“ si sama vysledovat, naučit se-často také přeučit se a nakonec se s tím také někde ukázat. Ale tahle trnitá cesta vám ukáže, že tanec není jen to, co doposud bylo objeveno a přeučeno, ale především to, co je ve vás. Vím, že za monitory možná sedí pár talentů, kteří nemají možnost chodit na lekce a ani na semináře a „hází flintu do žita“, protože bez kontaktů neprorazí. Ale nevzdávejte se svého snu a nakonec se dostanete tam, kam chcete. Nezáleží na tom, na kolik show vás pozvou, ale jen na tom, kolika lidem uděláte radost - to je nakonec mnohem vzácnější dar než pomyslný svět OT, který nám je ukazován. ;)
Lucia Artimová - Miya Sabah
Prvá + druhá fotografia je z roku 2005 kedy som už tancovala 2 rok. Prvá fotografia je z vystúpenia na plese a druhá z akcie cestovnej kancelárie Ezo Tour. Kostýmy som považovala za tie najkrajšie a dokonca som ich sama zdobila :)
Zmena je na tretej fotke jasne viditeľná. Kostým, držanie tela, výraz a profesionalita.
Sandra Šilhanová
První fotka vznikla v roce 2003 na večírku pro účastnice kurzu, tehdy jsem za sebou měla první 3. měsíční začátečnický kurz. Podprsenku z tržnice jsem pošívala pár flitry nekonečně dlouho a považovala jsem ji za vrchol kostýmního návrhářství. Sukni ze sekáče jsem si pro jistotu vytáhla až k pupku. Celou svou skladbu jsem nedokázala ani odtrhnout oči od koberce, a to mým publikem byly pouze kolegyně z kurzu.
Druhá fotka je z roku 2010 a rozdíl je doufám vidět. Co vše mi dal orientální tanec z hlediska zdraví, nových vztahů a zkušeností, je námět na zcela jiný a obsáhlejší článek. Budu se tedy držet jen toho, co je vidět na této fotografii. Co se týče vzhledu: tanec mi vytvaroval postavu, poprvé mám skutečný pas, na předchozí fotce je vidět, že jsem byla jako prkno :) Investovala jsem do profesionálních kostýmů, tento je od návrhářky Eman Zaki. Naučila jsem se, že být hezká a umět se upravit nutně neznamená být nějaká pipka, která celý den nemluví o ničem jiném, než o nehtech a solárku. Sice většinu civilního života trávím v džínech a teniskách, ale když chci, tak ze sebe umím udělat ženskou, aniž bych se cítila směšně. Naučila jsem se nehrbit se, koukat lidem do očí místo do země a stát si za tím, co dělám - ať už je to taneční vystoupení nebo třeba rozhovor se šéfem v práci.
A samozřejmě posun taneční, ale ten fotkou moc nemůžu podložit :)
Jana Šimíčková - Astiza
Foto 1 : První vystoupení na Latifah Orient Show 2007 . Tančila jsem zhruba 1 rok, na sobě mám orientální kalhoty, penízkový šátek a vlastnoručně šitou a zdobenou podprsenku. Tenkrát jsem o zdobení moc nevěděla, takže jsem si myslela, že ty malé kamínky a flitry budou stačit.
Foto 2 : Studiové focení rok 2011. Již 5 let se věnuji OT. Největší posun jde vydět v kostýmové tvorbě. Kostým vpravo je ušit švadlenou, ale mnou zdobený. Jelikož jsem studentkou a na luxusní kostýmy nemám finance, je pro mě nejlepší si ušít kostým sama. Někdy je to opravdu výzva. Prsty pak jsou celé rozpíchané, ale nakonec to stojí za to.
U tance vidím taky veliký posun. I když někdy si už člověk říká, že všechno umí a že ho už nemůže nic překvapit. Ale pak jede na seminář jiné tanečnice a Bum! vidí kolik se toho ještě může naučit. A v tom si uvědomím, jak je ten tanec krásný, když se pořád můžeme zdokonalovat a posouvat svou laťku. Kateřina Borovcová
Fotografie jsou v rozmezí cca 3 let od sebe, první je focena v březnu 2008, druhý měsíc po prvním kurzu. V té době jsem tanci začala pomalu přicházet na chuť a začala jsem cvičit každý den i doma. Druhá fotografie je z dubna 2011 již v opravdu profesionálním kostýmu :-).
Ty tři roky pro mě znamenají obrovský posun a změnu vpřed a to jak tělesnou tak duševní. Nic však není zadarmo, ty tři roky jsou vykoupeny spoustou peněz, dřiny a odříkání, musela jsem si doplnit kromě orientální techniky i techniku tance obecně, ale to vše stálo za to. Dnes jsem opravdu šťastná, tanec mě i můj život naplňuje, díky němu jsem poznala velkou vnitřní sílu, jsem nabitá pozitivní energií a prožívám každý den velkou radost ze života. Naučila jsem se ovládat a používat své tělo, ale naučila jsem se především mít se ráda, což dneska, s odstupem času, vidím jako v podstatě nejdůležitější věc. A myslím, že orientální tanec také ženu zjemňuje a kultivuje.
To vše se snažím předávat dál svým kurzistkám a stejně tak doufám, že má proměna může být inspirací pro další ženy, proto jsem se rozhodla nakonec svolit se zveřejněním. Ale teprve stojím, co se týče orientálního tance na začátku, cesta není zdaleka u konce, orientální tanec je záležitost celoživotní :-) a tak mi jistě ještě mnoho změn přinese. Těším se na ně :-)
Žaneta Bartelová - Janet
Jmenuju se Janet a tancuju přibližně šest let. První fotka byla focena před Orientálním večerem tanečního studia Mona v roce 2006, kdy jsem začala chodit do Taneční skupiny Mona, a Mona dostala nápad, že na plakátu této akce budou všichni účinkující a tak nás nechala se skupinou všechny vyfotit ve svém tehdejším studiu. V této době jsem tančila přibližně rok a kostým mi šila mamka těsně před focením. Druhá fotka je z roku 2011, kdy jsem opět členkou Taneční skupiny Mona a byla focena venku po vystoupení. Posun u sebe vidím hodně velký. V první řadě se umím sama připravit na vystoupení a rozhodně jsem se díky tancování naučila mít ráda své tělo. S břišním tancem jsem začínala kvůli zdravotním problémům se zády a díky tanci bolesti přestaly a zlepšilo se mi držení těla. Ale myslím, že největší posun jsem udělala vevnitř v sobě a proto ostatní tanečnice vidí daleko menší rozdíl mezi těmi fotkami než já. Například, když budu citovat Sandru, která napsala o této fotce: “Na první fotce vypadáš jako hezká holka, kterou kamarádka navlíkla do orientálního kostýmu, a na druhé fotce vypadáš jako profi orientální tanečnice 
To je jediný rozdíl, který vidím.“
Máme tu i krásné duo "maminka - dcera":
Jana Polívková - Jannah
První fotka je z března roku 2005, vznikla doma s matkou jako součást našeho odpoledního photo shootu pro radost "U Skříně" :). V té době jsem tančila asi rok a půl. Druhá fotka je ze srpna 2011 a pochází z brněnského studia fotografa Libora Foltýnka. Hlavní vývoj mezi fotkami, kromě těch zjevných jako je oblečení a prostředí, vidím hlavně ve způsobu, jak mě tanec ovlivnil jako člověka. Vlevo je tak ještě dítě s delikátně stydlivým výrazem, vpravo je už sebevědomá dospělá žena.
Jana Polívková - Janika
První fotka vznikla počátkem r. 2005, fotily jsme s dcerou doma u skříně, jen tak pro radost. Tančila jsem v té době asi jeden a půl roku. Druhou fotografii dělal Libor Foltýnek ve studiu v Brně letos v srpnu. Rozdíl mezi fotografiemi je zřejmý ve všech ohledech (netřeba komentáře), jediné, co je asi pořád stejné, je láska k tanci a radost, kterou mi přináší.
Renata Vejlupková
Foto 2009: to bylo jedno z mých prvních sólových vystoupení mimo uzavřenou skupinu tanečnic z kurzu. Do té doby jsem sice navštěvovala kurzy orientu už skoro 3 roky, ale bylo to jen takové "odskočení od plotny" v neděli navečer. Až zhruba po tomto vystoupení jsem se začala tanci věnovat naplno a snažím se na sobě pracovat. Také tomu odpovídal můj projev: líčení běžné (pudr, řasenka), vlasy jsem si pořád stříhala, kostýmem byla doma ručně pošitá podprsenka od Vietnamců, na kterou jsem byla náležitě pyšná, první a taky pěkně drahá sukně z Centra tance, která je ale strašně průhledná, a takhle bych si ji už neoblíkla a penízkový šátek. Měla jsem radost, že je to všechno pěkně barevně sladěné a líbila jsem se sama sobě.
Foto: 2011: Posun rozhodně v líčení, nechávám si narůst vlasy, které jsem do té doby nosila jen krátké. Postoj a taneční figury se určitě hodně zlepšily, i když je pořád na čem pracovat. Hlavní rozdíl je určitě v kostýmu, tento je od Hannan Mahmoud a v načerpání nových tanečních zkušeností. A pak taky je tato fotka focená v 5. měsíci těhotenství.
Tanec mě rozhodně posunul v osobní úpravě a kultuře (líčení, vlasy), držení těla (na rozdíl od mých dalších těhotných kamarádek nemám vůbec problémy s bolestmi zad, taneční prvky mi hodně pomáhají při různých těhotenských bolístkách), po založení skupiny Orchidée Noire, kde tančím od začátku 2010 jsem se hodně začala věnovat šití kostýmů (hlavně tribalových a fusion), které pro skupinu používáme - takže další skvělý koníček. Ale hlavní přínos orientálního tance je pro mě v tom, jak vnímám samu sebe - jako plnohodnotnou ženu, která je dobrá taková, jaká je. Nepotřebuju lidem dokazovat, že za to stojím. Sama sebe jsem začala mít mnohem víc ráda. Mnohem víc cítím, co sama chci a respektuji sama sebe takovou, jaká jsem. Orientální tanec se pro mě stal láskou do konce života a už si bez něj nedovedu život představit. A poslední přínos - seznámil mě se spoustou skvělých hudebníků, tanečnic a tanečníků, se kterými bych se jinak nepotkala.
Kristýna Kvardová - Raeesah
První a druhá fotka je z roku 2004, bylo to mé první veřejné vystoupení orient. tance, při příležitosti oslav založení základní školy. V té době jsem měla za sebou dva 15 hodinové kurzy, takže asi docela odvaha. Kostým domácí výroby - podprsenka se záclonovými třásněmi a penízky+penízkový pás (tenkrát pěkně drahý). 3 měsíce po tomto vystoupení jsem totálně zkolabovala (problémy pracovní i osobní+nízká váha). Tanec mi moc pomáhal při rekonvalescenci, neboť po lécích jsem během tří měsíců přibrala 20 kg!! Jaký to mělo dopad na klouby asi nemusím zmiňovat, ale pohyb mi moc prospíval. A najednou mi spousta lidí říkala, jak vypadám spokojeně, sebevědomě a že má můj tanec konečně švih.
Třetí fotka je z roku 2010, stále tu mám o 14kg víc než na předchozích fotografiích, ztmavila jsem vlasy.
Díky tanci jsem se stala sebevědomější, při něm se cítím svobodná a šťastná, jsem ráda, že své pocity předávám i svým kurzistkám, které se mi pak přímo mění před očima - všechny prostě krásní :-)
Zúčastněte se tohoto projektu, pošlete fotku a Váš text na sandra-tanec@volny.cz pro další pokračování!
Hodnocení:
Komentáře:
| 15.10.2011 | úžasné proměny | marcela Bako | |
| za mě vždycky chodí na vystoupení \"nějaká paní\" a závidím vám ten okamžiky,kdy se sama tou paní stanete. Vím, že je to jen \"lusknutí prstů\"..... ale kdy je ta chvíle ... o??? | |||
| 20.10.2011 | pěkné počtení a podívání | Pavlína Krotká | |
| Moc pěkný článek a zajímavý nápad. Při prohlížení fotografií jsem zavzpomínala na své vlastní začátky. A znovu jsem si připomněla, jak je můj život díky orientálnímu tanci barevnější a bohatší. Díky:-) | |||