Egyptský folklór: Hagalla

Většině z nás se vybaví při slově hagalla buď jeden z krásných folklórních tanců Egypta a nebo známý prvek používaný v orientálním tanci. Hagalla bylo však původně označení pro tanečnici a samotný kořen slova „hag´l“ znamená skákat nebo poskakovat. Co vše se skrývá pod názvem „hagalla“, jak a kde se hagalla tančí, s jakými verzemi se můžeme setkat na pódiu, se dozvíte v následujícím článku.

Tradiční hagalla

 Při popisu tradičně tančené hagally budeme vycházet z postřehů Mahmouda Redy a Faridy Fahmy, kteří v roce 1965, během Redového zkoumání folklórních tanců Egypta, byli svědky lidového tance Al Hagalla z oblasti Marsa Mutruh na severo-západě Egypta. Hagalla, jakožto oslavný tanec, byl součástí svatebních oslav, které se většinou konaly v období sklizně. Tanečnice, které se říkalo právě Hagalla, dorazila večer, oblečená ve svých běžných beduínských šatech (ale většinou mnohem barevnějších), obutá ve vyšívaných botech a na krku měla stříbrné náhrdelníky typické pro tuto oblast. Její dlouhé úzké šaty s dlouhými rukávy byly ještě dozdobeny kolem boků nařaseným hábitem tak, aby byl vytvořen dojem větších boků. Šaty ale nebyly zdobeny žádnými třásněmi ani mašlemi. Vlasy měla tanečnice spletené a vyčesané na temeno hlavy. Přes obličej a hlavu měla přehozenu poloprůsvitnou látku.

 Celý tanec byl původně tančen bez hudby! Muži, kterým se říká kafafeen, utvořili pár hloučků a svým tleskáním a zpěvem se snažili vylákat tanečnici. A jak to už s muži bývá, snažili se vzájemně v rámci skupin předhánět o větší randál. Tanečnice byla celou dobu schovaná opodál a vyšla až ve chvíli, kdy už bylo tleskání a pokřikování vhodné pro její příchod. Její tanec spočíval jen v jednoduchém kroku, který se teď ve světě nazývá hagalla krok. Tímto krokem tanečnice došla až ke skupince, která byla nejhlasitější a tam tančila. Během toho se však rozezvučila i druhá skupinka a tak tanečnice pendlovala mezi jednotlivými hloučky.

 Existují různá tradiční podání hagally – egyptská, libyjská a irácká. V Egyptě může tanečnicí být kdokoliv z rodiny nevěsty. Často se i ženy během tance vystřídají. Avšak často se i najme profesionální tanečnice, která během tance může držet v ruce hůl nebo šáteček. Po delší době tančení vyvede z hloučku vedoucího (kterým je většinou člověk, který tanečnice najme) a ta mu do rukou vloží druhou část hole nebo šátku a chvíli tančí okolo. Poté poklekne a začne předstírat, že si sundává náhrdelníky (někdy to může udělat i opravdově). Muž, který byl z hloučku vyveden, ji nabízí další šperky a ona je přijímá a všechny si znovu, buď předstíráním nebo opravdově, obléká. Toto podání s profesionální tanečnicí je velmi krásné, ale poněkud poměšťuje tento tradiční tanec tančený na vesnici a vytěsňuje z něj ženy, které se svatby zúčastní.

 Lybijská verze je velmi podobná, ale netančí se na oslavách svateb, ale jako oslavný tanec dospívání mladé dívky. Tato dívka se ujímá hlavní role a stejně jako v předchozí verzi tančí na tleskání přítomných chlapců. Jeden z nich pak pokřikuje: „Podívejte, brzy se bude moci vdát, mít děti a udělat někoho moc šťastného!“ Poté se dívka zastaví před jedním z mladých mužů a stejně jako v egyptské verzi mu vloží do ruky druhý konec šátku nebo tyče a tančí s ním okolo. Muž ji nabídne náhrdelník jako symbol žádosti o ruku a ona jej přijímá. Nic však z toho není myšleno vážně, protože tento mladý muž, který ji pomyslně žádá o ruku, může být třeba její bratr. V Íráku má hagalla poněkud drsnější verzi. Tanečnice má přes obličej závoj a v ruce má šavli. Muži se během jejího tance snaží závoj odkrýt a ona na svou obranu používá šavli. Často dojde i ke zranění!

Zde je krásná ukázka Hagally - tradičnější jevištní podání - i se zachováním tleskání a hloučků:

Novodobá hagalla

 Mahmoud Reda se nechal vystoupením inspirovat a převedl jej do divadelní formy. Jak asi sami víte, těžko by se diváci, sedící ve velkém divadle, dívali na tradiční formu hagally, kdy muži doprovázejí tanečnici pouze tleskáním. Mohmoud Reda se snažil zachovat mnoho tradičních prvků, ale přidal k tomu více děje a skupinové choreografie. Jeho choreografie začíná tleskáním mužů, ale poté se pouští hudba a přichází i tanečnice. Hudba, která se takto používá se skládá ze tří částí: Shettaywa (část, ve které zpívají muži), Ghennaywa (část, kdy zpívá sólista) a Magruda (část, kdy zpívají všichni). V pódiovém podání se můžeme setkat i s jinými tanečními prvky nebo s částí, kdy muž nabízí tanečnici šperky.

 V Evropě bývá problém v tom, že není zde dostatečný počet mužů tanečníků. Proto jedna z divadelních forem hagally je zcela inverzní k tradiční. Tančí totiž několik tanečnic (většinou v řadě) a jeden muž, který pak vyvede jednu sólistku. Té pak nabízí šperky a po chvíli odmítání ze strany tanečnice s ním začíná tančit (může se zde objevit prvek se šátkem, kdy tanečník si sólistku do něj zamotá). Ale jak to tak bývá, většinou není ani ten jeden tanečník, tak nezbývá nic jiného, než převléct jednu chudinu tanečnici za muže a nebo vynechat taneční roli muže úplně. Tím se bohužel vytrácí tradičnost a původní význam tohoto tance. Někdy se můžete setkat i s tanečnicí, která tančí hagallu sólově – bez mužů. Tato verze se spíše podobá původní hagalle než řada tanečnic oblečena do tradičního kostýmů tančící bez jediného muže.

 Jako moderní kostým se používají úzké šaty s dlouhými rozšířenými rukávy, kratší několikavrstvá sukýnka a závoj na hlavě. Tradičnější podoba zahrnuje závoj i přes obličej a spletené vlasy. Muži používají bílé roucho, které mají sepnuté na rameni. Pod tímto rouchem mívají své normální oblečení. Podle jedné teorie vychází tradice tohoto oblečení z dávných dob, kdy v Egyptě byli Řekové a Římané.

Zde je moderní podoba hagally:

Pár perliček na závěr aneb co je to ten prvek hagalla?

 Jednu dobu bylo velmi moderní, u profesionálních tanečnic hagally, si vycpávat sukni polštáři, aby se boky zvětšily na maximum. Pohyb, kterému dnes říkáme hagalla, tak více korespondoval s pohybem, který byl původní inspirací hagally. Jednalo se o chůzi objemnějších žen, jak vypozoroval Mahmoud Reda. Tyto egyptské ženy chodily chůzí, která silně připomíná krok, který se nyní často nazývá hagalla s ¾ shimmy. Odtud pochází i nepřesné označení kroku hagalla. Často se můžete setkat s tím, že se hagallou nazývá krok, kdy v chůzí střídavě sklápíte boky dolů. Avšak tradiční pohyb, alespoň jak jsem zjistila, že popsal Mahmoud Reda, byl krok v kombinaci hagally a ¾ shimmy! Takže původní název pro pohyb hagalla v sobě skrývá námi popsaný krok jako hagalla s ¾ shimmy. Navíc je obrovský rozdíl v tom, jak se používá hagalla s ¾ shimmy v klasice a ve folklóru! V klasice se používá více na pološpičkách a to s precizní technikou, naopak ve folklórní hagalle se tančí na celých chodidlech. Navíc se potřebuje docílit co největších boků, aby i sukně nadskakovala, proto se často přidává do hagally extra zvedání boků.

Hagalla patří mezi překrásné tradiční tance a určitě by stálo za to ji vidět i v té nejtradičnější formě.

Zdroje:

http://www.home.aone.net.au/~aziza/Hagallah.html

http://www.faridafahmy.com

Hodnocení:

Komentáře: