Interview: Nabila Sabha
Jsem napůl jordánka (otec z Jordánska a matka z Německa), ale narodila jsem se v Berlíně. Jsem ráda, že jsem takto „namíchaná“, můžu tak využít poznatky z obou kultur. Když mi bylo 16 let, vyhrála jsem cenu v rádiové soutěži. Byl to lístek na fantasy show v orientálním jednom podniku. Součástí bylo i vystoupení orientální tanečnice, byla to přímo slavná Feyrouz z USA. Byla úžasná, uchvátila mě přímo v ten moment když vešla na pódium. To charisma co měla nikdy nezapomenu. Pár let potom jsem měla příležitost zajít na její seminář a poznat ji osobně. Bohužel ale za několik let přestala s tancem úplně. Nicméně, hned po show jsem šla rovnou za tatínkem a řekla mu, že se chci naučit orientální tanec! Byl v šoku a řekl mi, ať na to okamžitě zapomenu! Tenkrát jsem nechápala proč, myslela jsem, že bude nadšený, když se budu zabývat něčím typickým pro jeho kulturu. Netušila jsem, že ač je to nedílnou součástí kultury, tak i přes to je to v rodině nevítané. Takže mi nakonec několik let trvalo, než jsem se začala orientálnímu tanci plně věnovat. V roce 1988 jsem začala profesionálně vystupovat v Berlíně, takže jsem právě oslavila 20. výročí, kam ten čas letí???
Kdy jste poprvé navštívila Káhiru a jaká tam byla tehdejší taneční scéna?
Úplně poprvé jsem jela do Káhiry v roce 1989 a měla jsem štěstí, protože jsem přímo narazila na skvělé učitelky tance- Mdm. Raqii Hassan a Mdm. Nadia Hamdi. Poté jsem tam jezdila 4x ročně, pokaždé asi na měsíc, takže jsem tam trávila skoro 4 měsíce ročně. Studovala jsem tam jejich kulturu, tanec a celkovou atmosféru. Šla jsem na všechny show, které jsem mohla vidět, jak v 5 hvězdičkových hotelích tak lokální městské show. Nejlepší pro mě byla škola „ulice“, když jsem pozorovala lidi, mluvila s nimi, snažila jsem se nasát tu typickou egyptskou atmosféru. Za ta léta jsem potkala v Káhiře tolik úžasných tanečnic, se kterými jsem se spřátelila jako třeba Jillina. S ní jsme se potkaly u Mdm. Amiry el Kattan a večer jsme se pak šly podívat společně na úžasnou show Diny. V té době byla Káhira plná tanečních show s Nagwou Fuad, Suheir Zaki, Dinou, Lucy… a dalšími. Měla jsem velké štěstí vidět Nagwu Fuad na živo na její show, měla úžasný kontakt z publikem, byla to opravdová královna orientálního tance v těch letech, kdy začala tančit Dina a kdy Ahmad Adawia, Amr Diab a Hakim byli v Káhiře hvězdami. Viděla jsem také úplně první show Sahry Saidy v hotelu Meridien, kde měla několik let poté smlouvu. Kdykoli jsem pak přijela do Káhiry, hned jsem se vydala na její show. Za ty roky se z nás staly kamarádky a hodně mě inspirovala v mém tanci. Sahra Saida je jako tanečnice dáma a úžasná umělkyně. Káhira byla plná hudby, života a zábavy. Poslední léta se mi zdá Káhira depresivní, je těžké najít dobrou show. Přála jsem si, abych mohla potkávat všechny tyto úžasné tanečnice na jednom místě a ne náhodně přijít na show a doufat, že tam budou. O několik let později začala Mdm. Radia Hassan uvádět Ahlan Wa Sahlan festival a tak se mi mé přání splnilo, nyní můžu všechny známé a užasné tanečnice potkávat celý týden na tomto festivalu! Každý rok na něj jezdím, je to něco co si nenechám ujít!
Pamatujete si Vaši úplně první show? Jaké to bylo?
Samozřejmě, že ano a nikdy na ni nezapomenu (úsměv) !!! Moje kamarádka šla do posilovny a zrovna tam hledali někoho na učení hodin orientálního tance. Bylo to v roce 1988 a orientální tanec byl v té době velmi novou záležitostí. Řekla mi, že si mě dokáže představit, jako učitelku tance! Zeptala jsem se proč a ona odpověděla: „ protože jsi arabka!“ Takže asi takhle to tam tenkrát fungovalo – ještěže je jsou ty časy už dávno pryč (smích). Takže jsem měla práci a šla jsem sehnat nějakou hudbu. Šla jsem do tureckého obchodu koupit hudbu na kazetě (bylo to tak dávno!) a dala jsem se do řeči s majitelem obchodu, tenkrát jsem byla ale dost stydlivá. Řekla jsem mu, proč potřebuju hudbu a nabídl mi vystoupení hned na další den, samozřejmě jsem chtěla, ale neměla jsem žádný kostým – nakonec mi půjčil co měl v obchodě! Jsem stále vděčná, že jsem ho potkala. Další den jsem šla na vystoupení (rovnou v kostýmu, protože neměli pro mě šatnu) a ještě před vystoupením jsem se ptala sama sebe, zda bych opravdu měla vystoupit, šla jsem do toho! Nikdy jsem toho nelitovala! Tanec jsem si užila a lidem se to ohromně líbilo. Když si vybavím, co jsem tam tenkrát předvedla, musím říci, že byli hodně milí a shovívaví (smích)!
V první řadě si myslím, že je to zvláštním duchem celého festivalu. Myslím, že lidé cítí, že milujeme tanec a proč tuto akci pořádáme. Jde nám o to, spojit lidi stejného zájmu – to je první cíl festivalu. Takže pokud přijede nějaká tanečnice na náš festival, má příležitost ukázat i svůj talent a je naší povinností jim to umožnit. Za ta léta se Bazar Oriental stal festivalem inspirace, poznávání nových přátel, výměny zkušeností apod. Hlavně výměna zkušeností mezi tanečnicemi z jiných zemí je velmi podstatná, to je náš další cíl. Rádi představujeme nové tanečnice německým kolegyním i ostatním tanečnicím, které k nám přijíždějí a které se můžou zde inspirovat. Za těch 11 let jsme představily tanečnice z Ruska, Anglie, Francie, Finska, Dánska, Usa, Švýcarska, Rakouska a z dalších zemí. Také jsem velmi pyšni, že se nám podařilo přivést tanečnice z Egypta jako Mdm. Radii Hassan a egyptskou hvězdu Randu Kamel! Rádi ukazujeme nové styly orientálního tance v Evropě, např. v roce 2004 jsme dělali Tribalovou show – Tribal nebyl moc známý tenkrát. Také rádi objevujeme nové talenty a proto jsme v roce 2007 začaly z mezinárodní soutěží a první soutěží v tanci na živou hudbu „Miss Bellydance of Europe“. Tato soutěž je unikátní, protože tanečnice musí tančit na vybranou skladbu na živou hudbu! Snažíme se tak podpořit tanec na živou hudbu a ukázat talentované nové tanečnice. Také jsme měly možnost vidět úžasné tanečnice na openstage, které se dopracovaly až na galashow o pár let později. Také se na festivalu koná bazar s kostýmy od různých značek, semináře různých stylů, několik show, denní programy a přes 60 prodejců každý rok a nyní i tuto soutěž. Proto je Bazar Oriental tak speciální!
Poté co jsme publikovali 5 let časopis v němčině a také o německé taneční scéně, který se jmenoval také Bazar Oriental, byli jsme už unaveni psát pouze o německé scéně. Nakonec jsme přestali vydávat a pár měsíců nic nedělali, což nemáme ve zvyku (smích)! V roce 2005 jsem jela do Káhiry na Ahlan Wa Sahlan festival. Když jsem přijela, přinesla jsem samozřejmě několik našich výtisků Bazar Oriental magazínu. Lidé si to začali brát a číst a během hodiny to bylo úplně pryč! Lidem se to líbilo, jak vzhledově tak kvalitou a rádi se dozvěděli jak se tančí v Německu. V tento moment jsem začala přemýšlet o anglické mezinárodní verzi časopisu. Jakmile jsem se vrátila, řekla jsem tuto myšlenku Sabině a rozhodly jsme se do toho jít. Byl to správný nápad jak uchovat náš časopis a navíc mezinárodně, takže můžeme představit taneční scénu celého světa. Dává nám to spoustu energie jít dál. Brzy vyjde už 4. ročník!!!
Ráda cestuji a ráda to spojuji s tancem, už jsem byla v úžasných místech jako: Švýcarsko, Anglie, Dánsko, Finsko, Rakousko, Litva, Rusko, Polsko, Česká republika a další. Také jsem pyšná na to, že jsem měla příležitost učit v Egyptě. Byla jsem první německou tanečnici na Ahlan Wa Sahlan festivalu.
Velmi děkuji za příležitost dát ti svoje interview do vašeho úžasného online magazínu!!!
Foto: Nabila Sabha archív, Andre Elbing, Urs Ackermann ...
www.nabila-sabha.de, www.belly-divas.com, www.bazar-oriental.de
Hodnocení:
Komentáře:
| 24.04.2009 | :o) | Eliška Stiborková | |
| Mohlo by tu být nějaké video, ale jinak pěkné :o) | |||