Interview s Anasmou

  S Anasmou jsem se setkala při pořádání semináře a show se skupinou Bellyqueen v r. 2008 a okamžitě si mě neskutečně získala jako tanečnice i jako člověk. Její styl tance je velmi moderní (mix orientálního tance s Hip Hopem, jazzem, Funky stylem,…), má dokonalou taneční techniku a souznění s hudbou, při které dokáže vyjádřit veškeré emoce.

  Jako člověk je neskutečně milá, příjemná a pečlivě pracuje na své kariéře. Je inspirující vidět někoho, kdo má svůj  sen a plán, za kterým si jde, ale nikdy ne na úkor jiné osoby. Nyní právě vychází její první výukové DVD, které bude možno zakoupit i u nás.

Kdy a jak jsi se seznámila s orientálním tancem? Dělala jsi dříve něco podobného?

  Vždy jsem tanec milovala a od 5 let jsem zkoušela nejrůznější formy tance (balet, moderní jazz a také imitování legendárního Michaela Jacksona v našem obývacím pokoji:-) Orientálnímu tanci jsem se začala věnovat ve svých 14 letech. Jako teenager jsem hledala svou jedinečnost a originalitu ( moje maminka je z Tunisu) a v orientálním tanci jsem objevila jedinečnou možnost jak vyjádřit sama sebe.

Jaké byly tvé začátky? Jak dlouho ti trvalo, než jsi začala profesionálně vystupovat a učit?

  Díky bohu mi pohyby orientálního tance připadaly jednodužší než u ostatních stylů, kterým jsem se věnovala dříve. Po půl roce tréninku jsem přešla do skupiny pokročilých  a připojila jsem se k taneční skupině mé první učitelky.

  Poté jsem začala profesionálně vystupovat poměrně rychle. Sbírala jsem zkušenosti na vystoupeních v restauracích, na svatbách nebo na veřejných akcích. Další velké pokroky jsem udělala díky velkým tanečním show v divadle ( ty mě vždy zajímaly a jsou mou velkou vášní). Dále jsme začali vystupovat i v zahraničí, v televizních show, na koncertech a festivalech…

  Vždy jsem na vystoupeních preferovala ,,velká podia” a prezentování orientálního tance jako umění – tak jak si to zasluhuje. Má učitelka mi tenkrát řekla :,,  Tvé vystoupení musí být jako vzkaz, který předáváš divákům, musí to být čistá energie:”

  Vyučovat orientální tanec jsem začala o několik let později ( asi 7 nebo 8). Nyní vím, že ,,učení” mě pomohlo se rozvinout, vybrousit mou taneční techniku a ujasnit si mou vizi do budoucna.

  Po shlédnutí BDSS show jsem se také přihlásila na svůj první tribal seminář k Rachel Brice. Toto vše mi ukázalo cestu, rozhodla jsem se, že jednoho dne pojedu take s někou taneční skupinou na turné po Evropě.

V lednu roku 2006 jsem ukončila výměnný program v Indii a zjistila jsem, že marketing není tou pravou cestou pro mě…Následující měsíc jsem se přestěhovala do USA. V březnu, 2006, jsem byla právě na prázdninách v New Yourku, když jsem našla reklamu na konkurz do Bellyqueen. Neměla jsem nic připraveno, ale snažila jsem se ukázat to nejlepší. Neměla jsem co ztratit, proto jsem byla naprosto v pohodě. Ničeho jsem nelitovala, cítila jsem, že vše proběhlo dobře, přesto, že jsem při tanci udělala chyby.

  Za dva dny mi Kaeshi ( jedna ze zakladatelek BQ) napsala, že chtějí ,abych se stal členkou Bellyqueen. Líbila se jim má osobitost a jemný styl, ale měla bych více pracovat na shimmy…Byla to pro mě obrovská radost, skákala jsem rozrušením půl hodiny a volala tuto zprávu mamince i sestře, přesto, že ve Francii bylo zrovna 5 hodin ráno . V tuto chvíli jsem se rozhodla zakotvit v New Yorku a připojit se ke skupině Bellyqueen.

Nyní je mé shimmy mnohem ,,silnější”, take jsem se od BQ naučila spoustu dalších věcí a sama mohla take přispět vlastními nápady.

Obávala jsi se toho, že se přestěhuješ do naprosto jiné země a kompletně změníš svůj život?

  Chvíli mi trvalo přijmout mé vlastní rozhodnutí. Samozřejmě, že jsem se obávala…Stát se tanečnicí není zrovna běžná životní cesta ( rodiče jsou lékaři), také jsem vystudovala naprosto odlišný obor…,ale rozhodla jsem se a věděla jsem, že jsem připravená.

  A i přes slzy, vždycky vím, že jsem člověk, který měl odvahu dělat to co OPRAVDU chce a miluje. Dnes vím, že to inspirovalo i další lidi z mého okolí, jako jsou přátelé nebo jiné tanečnice. Tak jako mě inspirovaly  tanečnice přede mnou, tak i já se rozhodla být jednou z nich.  Stát se profesionální tanečnicí bylo to nejlepší co jsem pro sebe a svůj život mohla udělat. Samozřejmě, že postrádám svou rodinu a přátele z Francie, ale mohu je poměrně často navštěvovat . Také jsem našla další rodinu, mám ,,duševní” sestry i bratry – mé přátele v New Yorku.

  NY je zdroj inspirace, je to místo, kde potkáte lidi ze všech zemí, tanečnice, muzikanty, studenty,…Je to opravdu místo příležitostí! Je zde jednoduché najít i ztratit práci, otevřít či muset zavřít obchod…Našla jsem zde neuvěřitelnou taneční komunitu a jsem šťastná, protože mám možnost vystupovat nebo spolupracovat na mnoha projektech. Nevím zda je to pouze New Yorská nebo ,,celoamerická” mentalita, ale lidé a umělci se zde podporují navzájem. Kdo chce a touží po tom ,,umělecky vyrůst”, ten zde najde cestu.

  V NY je pro mne každodenní škola života.  Je zde spousta možností kde vystupovat nebo se učit. Ve ,,Velkém jablku” jsme ,, malé rybky ve velkém oceánu” nebo si můžete vybrat žít a pracovat v malém městě a být ,,velkou rybou v malém jezírku”. V současné době je stále více možností cestovat a učit po celém světě a já jsem za to velmi vděčná.

Přeji si, abychom měli:

-         pochopení,… aby ostatní uznávali orientální tanec jako formu umění

-         certifikáty udělované vládou ( které by definovaly názvosloví, metody, strukturu výuky a jistá pravidla…ale která jsou přesná a správná a kdo je vybere?)

-         uznání od vlády ( finanční podporu projektů, pojištění,…)

-         dobrou komunikaci, solidaritu a uznání mezi jednotlivími školami tance

  V mém ideálním tanečním světě, by tanečnice svým tancem vyjadřovaly své emoce, kterými by léčily sebe a předávaly energii divákům. Mluvím stale o tanečnicích- ženách, protože se tímto druhem tance zabívají především ženy, ale tohle by mohlo platit i pro muže, kteří by skrze tanec mohli najít svůj ,,vlastní hlas.”

Věřím tomu, že orientální nebo i jiný druh tance nebo umění je způsob, jak se ,,pohnout z místa”, jak inspirovat další lidi. Umění je cesta jak odhalit celý svět, jak se podívat na svět očima někoho jiného, jak ostatní pochopit…je to úžasný zážitek!

Co při tanci preferuješ? - "Klasický orientální tanec" nebo fusion?
 

  Než jsem se začala věnovat fusion stylu, studovala jsem ,,klasický orientání tanec” po mnoho let- 9 let! Nyní se stale věnuji i dalším tanečním formám, které se snažím spojit s orientální tancem ( flamenco, Hip Hop, jazz, moderní jazz..a take jóga a Wushu – je to forma válečného umění odvozená z Kung-Fu)…Také si myslím, že je velmi důležité znát původ a zdroj vaší inspirace, umět posunout své limity a vyvíjet se. Hlavní věcí je dostat se za svou ,,pohodlnou zónu” :-) !

Ať už jde o jakýkoliv druh tance, věřím především na hloubku prožitku, technika je důležitá, ale není vše.

Minulý rok jste podnikly s BQ turné po Evropě, které bylo velmi úspěšné. Kde berete inspiraci pro choreografie? Tvoříte společně, nebo máte někoho, kdo je hlavním choreografem skupiny?

  Ano, bylo to úžasné, protože naše první turné s BQ po Evropě slavilo obrovský úspěch! Každá členka skupiny vždy přináší svou vlastní myšlenku, při tvorbě choreografií či kostýmů, je to týmová práce, ale máme i něco jako ,,uměleckou ředitelku”, kterou je Kaeshi Chai a ta má vždy možnost jakéhosi posledního slova. Všechny investujeme do skupiny spoustu času, ale každá jiné úrovni – organizace, vyhledávání sponzorů, scénář pro show, psaní článků pro tisk, vedení kurzů, zajištění prodeje zboží,…

  Při turné po Evropě, byla velká část show sestavena z myšlenek Amar, Kaeshi a Elishevy, ale my všechny jsem přispěly s nápady a vybrousily detaily do konečné verze.  Při sólech je zase každá zodpovědná za své vystoupení.

  Já  jsem na svém sólovém vstupu pracovala zcela sama – co se choreografie i návrhu kostýmu týče. Začala jsem pracovat na charakteru a náladě choreografie, pak na příběhu a nakonec jsem vše spojila dohromady. Kostým mi vyrobila má kamarádka, velmi talentovaná tanečnice Sandralis ( další členka BQ – má na starosti 90 % kostýmů pro skupinu).

  Nyní jsem začala pracovat na novém sólovém tanečním vstupu, je to naprosto odlišný postup, protože pracuji s choreografkou ( Dunya Mc Pherson), tak jsem z toho naprosto nadšená.

Jaké máš plány do budoucna? Máš před sebou nějaké sny, které by sis přála splnit?

Mám spousty snů a plánů :-D

-         stale růst a zdokonalovat se jako jako tanečnice. Vytvářet, rozvíjet se a moci projevit svou uměleckou vizi, kterou bych mohla inspirovat lidi a předávat jim svým vystoupením energii.

-         ,,růst” take jako učitelka tance, předávat své zkušenosti s láskou, vymyšlet nové způsoby jak vyučovat…Jednou bych chtěla mít svou vlastní školu.

-         Mít stále radost z tance, hodně cestovat po celém světě, potkávat spoustu skvělých tanečnic a lidí,. Dělat co miluji a milovat, co budu dělat a to kým jsem.

Kromě snů o tancování, bych si přála:

-růst duchovně, pracovat na tom, abych se jako osobnost vyvíjela a pomáhat v rozvoji i ostatním

- stale se vzdělávat pomocí knih, zdravě se stravovat, poznávat ostatní kutury a učit se cizí jazyky…Mít stale všemu otevřenou mysl.

-starat se o sebe,  vytvořit si potřebné zázemí a pomáhat ostatním jak jen bude v mé moci.

-najít muže, s kterým bych se mohla o vše podělit, …o mé zážitky a zkušenosti. Přála bych si partnera, kterýby měl stejnou životní filosofii, který by věděl co chce a šel si za tím. Muže, který by byl krásnýJ, měl smysl pro humor a byl společenský. Také by měl mít rád cestování, podporoval mě v mé práci a miloval mě!

1) Tancuješ raději ve skupinově, nebo jako sólistka?

  Potřebuji, aby to bylo v rovnováze. Ráda pracuji sama, protože se mohu tanečně rozvíjet  a také si mohu dělat si, co chci…vybrat si hudbu, kostým, …

  Ve skupině jde o to podělit se, inspirovat ostatní a také nechat se ostatními inspirovat. Mohu se naučit jiný způsob jak určité věci vysvětlovat, vyučovat…Je zajímavé učit se tancovat jako ,,jedno tělo“. Občas je také potřeba spojit rozdílné lidské charaktery do jednoho celku, aby mohla vzniknout čistá a krásná choreografie. Práce ve skupině mě dokáže nakopnout , pokud všichni táhnou za jeden provaz …ale také dokáže stáhnout zpátky.

  Divadlo!!! Dávam přednost tanci ve větší vzdálenosti od diváků, protože jim to dává možnost zaměřit se na celý tanec.

3) Kostýmy od designérů nebo ručně ,,doma“ vyrobené kostýmy?

  Vlastnoručně vyrobené kostými vám dávají možnost navrhnou si je dle svého, ale  bohužel si je neumím vyrobit..:-(

  Miluji obojí. Většinou si předpřipravím alespoň minimum pro následnou improvizaci, jako je začátek a konec, náladu a character celé choreografie, také je důležité znát silné okamžiky v hudbě. Mít vše naplánováno tak, aby vám zbyl prostor pro čisté emoce a spontálnost.

  Také mám ráda choreografii, protože mě nutí zaměřit se na jednotlivé pohyby, na jejich inteligentní provedení…take je  skvělé soustředit se na to, aby pohyby byly plné síly.

Obojí, ať už choreogravie, či improvizace může přinést spoustu creativity. Rozhodně potřebuji obojí!!! Doporučuji vyváženost, vyváženost, vyváženost!!!

  Potřebuji obojí.  Obojí miluji z rozdílných důvodů. Jsou to velmi rozdílné zážitky učit : kurzy/ víkendové semináře/ nebo vystupovat.

Jako poslední –vystupování- to je zcela jiný svět. Je to odlišný způsob jak se spojit s tanečnicemi i ne-tanečnicemi. Na vystoupení je důležité připravit se : A) fyzicky (trénování, vlasy, kostýmy,…) a psychicky ( soustředit se jen na své vystoupení a také vydat ze sebe co nejvíce na pódiu)

Děkuji za otázky…..

www.anasmadance.com

Hodnocení:

Komentáře: