Interview s Raqií Hassan
Datum: 18.12.2009
Autor: Eva Petrovská
Rozhovor s Raqií Hassan
Raqia Hassan je právem světově uznávaná choreografka, tanečnice a zakladatelka slavného festivalu Ahlan Wa Sahlan. Působila dlouhá léta v The Reda Troup, mimo jiné i jako sólistka. Raqia Hassan trénovala slavné tanečnice jako Aza Sharif, Monu el Said, Nany El Sabry, Nelly Fouad, Dinu, Amany, Sorayu, Dandash, Randu Kamel, Dianu Tarkhan a mnoho dalších tanečnic po celém světě. Pro její styl je typická velmi těžká technika a jemnost zárověň. Její výuka je velmi profesionální a choreografie plné zajímavých kombinací.1. V kolika letech jste začala tančit?
Tančila jsem již jako malé dítě zhruba od 4 let. Již tenkrát jsem byla a stále jsem dobrá tanečnice. Profesionálně jsem začala tančit ale až ve skupině Mahmouda Redy.
2. Měla jste i jiné učitele kromě Mahmouda Redy?
Ne, Mahmoud Reda byl jediný.
3. Jaký je Váš oblíbený Taneční styl?
Dina. Miluji Dinin styl.
4. Máte ráda folklórní styly?
Mám moc ráda folklór, ale nerada ho učím. Folklór mne inspiruje. Ve skupině Mahmouda Redy jsem tančila hagala a siwa solo. Měla jsem zde hodně sól.
5. Máte mnoho studentek po celém světě, učíte na mnoha festivalech, zároveň take pořádáte slavný Ahlan wa sahlan festival. Kdy a proč jste ho začala pořádat?
První ročník se konal v roce 1999. Inspiroval mne k tomu americký festival Rakas
ah, na kterém jsem byla v roce 1996. Neviděla jsem tam žádné umění. Při mém cestování jsem si to poté ověřila i na dalších festivalech. Kdo jiný by měl organizovat festival orientálního tance než Egypťani?! Došlo mi, že to musím udělat, že musíme začít. Jsme Egypťani a jedná se o egyptský tanec. Věděla jsem, že to znamená dát ruku do ohně, do pekla. Bylo to zároveň i nebezpečné, ale řekla jsem si, že musím nechat věcem volný průběh. Velmi mi pomáhá vláda po administrativní stránce. Nebrání mi v organizaci, protože vědí, že dělám dobrou věc.
6. Orientální tanec je velmi oblíbený po celém světě. Důsledkem toho je, že se OT vyvíjí, vznikají nové styly (např. Tribal), nové techniky (např. Americká) a moderní fůze. Myslíte, že je to dobře a že je to přirozené nebo by se tanečnice měly snažit vracet ke kořenům a původu?
Ano i ne. Myslím, že americký styl není americký, ale libanonský. Rozdíl je v tom, že Egypťani tančí vice s melodiíí a Libanonci s rytmem. Ale interpretovat melodii je těžší než rytmus. První tribalové pokusy Gamily Salimpur se mi nelíbily, ale I tribal se mění a stává se lepší, protože nad ním lidé více přemýšlejí. Viděla jsem ale I jedno vystoupení, které mne vyděsilo. Ta tanečnice byla celá v černém. Měla černou rtěnku, stíny, černé vlasy, černé oblečení. A jejího tance jsem se lekla. Zeptala jsem se jí, co tím chce říct. Řekla, že lituje toho, že jí opustil její přítel. Odpověděla jsem jí:”A to ho chcete teď zabít?”. Na druhou stranu jsem v Londýně viděla vystoupení, které se mi moc líbílo. Několik tanečnic tančilo jako zombie. Hrály, že vstaly z mrtvích a tančily. To se mi moc líbilo! Byl to dobrý nápad. Jejich vystoupení ve mne vyvolalo radost. Mělo určitý obsah. Vystoupení, která mají dobrý nápad respektuji. Fusion styl je dobrý, když má v sobě nějaké sdělení.
7. Kdo je pro Vás profesionální tanečnice? Co by měla vědět a umět? Jaká by měla být?Profesionální tanečnice se musí kontinuelně učit celý život. I já se stále učím. Nikdy jsem se nepřestala učit. Učím se ze všeho i od každého- z fotky, od každé tanečnice ať již slavné nebo ne, Egypťanky nebo cizinky. Když se mi líbí nějaký pohyb, vezmu si ho a upravím dle sebe. Nikdo nemůže říct o žádném učiteli, že je špatný. Respektuji všechny učitele. Každý má něco, co je zajímavé a důležité. Profesionální tanečnice se musí učit navždy.
8. Máte nějaký vzkaz, který byste chtěla sdělit tanečnicím v ČR a na celém světě? Je něco důležitého, co byste jim chtěla sdělit a co by měly vědět?
Milujte tanec a netančete jen pro peníze. Když budete milovat tanec, peníze půjdou za vámi. Nesmíte dávat přednost penězům před tancem. Já miluji tanec, cítím se stále jako tanečnice. Miluji, co dělám a peníze přicházejí za mnou. Také je důležité respektovat své učitele. Možná I “malý” učitel má něco důležitého, co se můžete naučit.
Hodnocení:
Aktuální hodnocení je: 1.13
Komentáře:
| 22.12.2009 | Konečně! | Amira Clé | |
| Konečně zpráva o existenci této osoby dorazila i do Čech! Gratuluji! Když byla v Praze její pravá ruka a moje kamarádka Samasem, tak nad ní každý ohrnoval nos a na semináře nikdo nepřišel, (hlavně přičiněním jedné neslavně známé internetové \"nástěnky\", která je, ač to většina čtenářek netuší, marketingovým nástrojem a ne objektivní diskusí) takže jsem musela upustit od úmyslu Raqiu Hassan do Prahy pozvat, protože by to dopadlo stejně... Ty pravé znalosti sem přicházejí bohužel moc pomalu, brzdí to touha \"průkopníků\" po sebeprosazení a pak touha velkých škol po penězích, kde tanec je jen nástrojem v soukolí marketingových a reklamních megaakcí profesionálních \"organizátorů\". | |||
| 22.12.2009 | Konečně! | Amira Clé | |
| Neříkám, že úmysl byl špatný. Říkám, že většina z těch, kdož se tu v břišním tanci začla angažovat, neměli a dosud nemají adekvátní know-how o tanci. Já si to vysvětluji jiným nastavením hodnot těch lidí. Kdyby jim šlo o břišní tanec jako o umění tak jako mě, tak by u nás Raqia Hassan už dávno bývala hostovala. Opět jsem Raqiu do Prahy pozvala. Vzhledem k tomu, že se pověst o ní k nám ještě nedostala a tudíž tu není populární, zatímco v Egyptě a ve světě je naprostá špička (mezi její studentky patří např. Dandash, Leila a Randa Kamel), tak tu bude asi až v roce 2011. | |||
| 22.12.2009 | :) | Amira Clé | |
| Ta slova v závorkách a úvozovkách není moje chyba a ani není v mojí moci to opravit. Je mi to líto, ale fakt ne. Ještě jsem zapomněla na Samasem a Dianu Tarkhan jsou také Raqii žačky. Diana sem plánovala cestu v roce 2007, ale couvla pár dnů před odletem, když jsem měla na seminářích přihlášené dvě studentky. O rok později Samasem kroutila hlavou, jaktože je tu o orientální tanec takový nezájem. To je pak těžké vysvětlovat, že mnoho zdejších učitelů orientálního tance samotných o tanci moc neví a o ty, kteří mají úspěch v Egyptě a potažmo na celém světě, zájem nejeví. | |||
| 22.12.2009 | :) | Amira Clé | |
| teď mi tam zase chybí čárka... | |||
| 23.12.2009 | To Amira | Lenka Zychová | |
| Paní Amiro, máte poněkud špatnou informaci. Raqiu zná snad každá tanečnice v ČR. Ty průkopnice a velké školy, jak píšete, neustále zvou zahraniční lektory, to, že jste Raqii pozvala jako první, neznamená, že ji znáte jen Vy. Většina tanečnic se jezdí vzdělávat na Ahlan Wa Sahlan a Raqii znají a vzdělávaly se u ní. | |||
| 23.12.2009 | anketa | Sandra Šilhanová | |
| Navrhuji udělat anketu, kdo znal Raqiu Hassan ještě před vydáním tohoto článku. Zajímalo by mě, jak paní Amira zjišťovala, že zpráva o existenci Raqii Hassan dorazila do Česka až teď a pověst o ní se sem ještě nedostala... K ostatním názorům v těchto komentářích (marketingové nástroje, průkopníci, soukolí organizátorů, atd) se nevyjadřuji, myslím, že už by to mělo příslušet jinému odborníkovi. | |||
| 02.02.2010 | ťuk ťuk na čelo... | Amira Clé | |
| před vydáním tohoto článku? To si asi děláte legraci, já mluvím o roce 2000 a ne o několika posledních letech! A za druhé: profesionálky se nevzdělávají na festivalech, proto mnoho zdejších tanečnic za profesionálky nepovažuji. Můžete nám Sandro přenechat i orientální tanec:). | |||
| 02.02.2010 | To Lenka Zychová | Amira Clé | |
| Lenko, informace mám velice přesné, sama vím, kdy jsem u Raqii byla poprvé: v roce 2000. S první českou tanečnicí, která znala jmého Raqia Hassan jsem se setkala v roce 2007. Je možné, že mezitím za ní jezdilo víc lidí, ale na festival, kde jsou na seminářích desítky lidí, což nejsou podmínky pro profesionály... :))). | |||
| 02.02.2010 | Amira Clé | ||
| oprava: ... jméno ... | |||