Interview: Sadia Camille
Datum: 08.08.2009
Autor: Amira Clé
Sadia Camille
(Otázky pokládala Amira Clé)
Odkud pocházíš a jaké byly tvoje taneční začátky?
Moje matka je z Libanonu a otec je Američan. Moje matka říká, že jsem tancovala už jako novorozeně, když mě babička nosila na boku a tancovala se mnou. Náš dům byl vždycky plný hudby, a tanec je pro mě naprosto přirozenou věcí. Navíc rodiče měli spoustu přátel a někteří z nich byli skutečně vynikající tanečníci.
Já osobně jsem si o tanci nemyslela nic zvláštního do doby, kdy mě známý požádal, abych učila u něho ve fitness. Zaujal ho hlavně vliv tance na mojí postavu, protože od doby, kdy mě naposledy viděl jsem shodila 12 kilogramů. Tou dobou břišní tanec získával v USA na popularitě a já jsem zrovna dokončovala studia v oboru pedagogiky, tak jsem si řekla:“Super! Když jde o praxi učitelky, proč neučit břišní tanec?“
Byla to určitě nová zkušenost, a já jsem přišla na to, jak nesnadné je udržet se v předstihu před studenty. Z mých učitelů jsem se nejvíce naučila zejména od Adama Basmy a Dr. Samyho Faraga. To už jsem měla angažmá v mnoha restauracích a nočních podnicích v Los Angeles. Později jsem tančila na soukromých večírcích a svatbách v Hollywoodu, a na velkých koncertech populárních arabských zpěváků jako jsou Walid Tewfik a Ragheb Alameh. Se Samym jsme natočili několik instruktážních videomateriálů (kde kromě jiných účinkují Susanna del Vechhio a Suhaila Salimpour – pozn.autora).
Vyhrála jsem mnoho soutěží a získala jsem spousty ocenění v oboru tanec a choreografie. Jen namátkou jmenuji Belly dancer of the Year a Miss America of the Belly Dance. Ovšem největším ohodnocením je to, že jsem vychovala tolik skvělých a talentovaných studentek, ze kterých jsou profesionální tanečnice. Jsem na ně velice pyšná!
(Pozn. autora: jedna z nich je například Kasumi Kimura, která tančí v Káhiře již víc než 10 let a vystupuje na několika intruktážních DVD madame Raqii Hassan, majitelky festivalu Ahlan Wa Sahlan.)
Co tě přivedlo do Japonska?
Do Japonska jsem původně přijela na rok učit angličtinu. Myslela jsem si, že by to byla prima změna směrem k pohodovějšímu životnímu tempu. Pak jsem se do Japonska vrátila a jsem tu už patnáct let. Postupně jsem začala učit i břišní tanec, který tu velmi získal na popularitě, a z angličtiny se stala okrajová záležitost. Mám své vlastní malé studio, což je opravdu velká výhoda oproti jiným tanečnicím z ciziny, která si studia jen pronajímají. Hodně vystupuji v restauracích, pro ambasády, na oslavách a tam, kde dávají přednost „cizokrajnému“ obličeji.
Jak se daří břišnímu tanci v nearabských zemích?
Myslím, že s rostoucí popularitou se čím dál tím více zapomíná na to, že tento tanec jde ruku v ruce s kulturou. A ignorovat kulturní aspekty je jako tancovat ve vakuu. A necitlivě promíchat břišní tanec s jiným do fúze, když oba tance neznáte velice dobře, což se velice často děje je urážející. Takový tanec je o ničem. Tanečnice, které na Středním Východě nevyrostly, jsou schopny získat opravdový cit pro tanec jen po mnohaletých studiích kultury Orientu. Orientální tanec nebyl vytvořen pro velká divadla a pódia. Buď obecenstvu bude unikat mnoho drobných detailů v tanci nebo abyste pohyby zdůraznily, uchýlíte se k úmyslnému zvětšování pohybů a k přetancovávání. Obě cesty postrádají podstatu orientálního tance.
A v Arabských zemích?
Mnoho tanečnic z oboru odchází, protože množství pracovních příležistí je v poslední době omezeno kvůli nárůstu extrémistického islamismu. Ovšem obchod v oblasti výuky je živější než kdykoli předtím. Festivaly jako Ahlan Wa Sahlan a Nile Group do Egypta přivedou tisíce tanečnic několikrát do roka. A to je dobře, protože nabízejí vysokou kvalitu výuky.
Proč je břišní tanec tak populární v zemích mimo tradiční kulturu?
Břišní tanec je ženský tanec. To znamená, že oslavuje podstatu ženství, a jako takový překračuje geografické hranice. Ženy se cítí dobře, když tančí. Samozřejmě tak zapracují na své fyzičce, ovšem také mohou vyjadřovat své pocity a zkoumat hlubší spirituální stránku svého ženství a své vnitřní síly. Více kreativní umělkyně mohou použít tanec jako nástroj ke komplexnímu sebevyjádření toho, kdo vlastně jsou.
Jaké jsou Japonky jako studentky orientálního tance? Jak bys je porovnala s Evropankami?
Japonky jsou výborné studentky co se týká studia techniky a zapamatování si choreografií. Je pro ně nesnadné se kreativně vyjádřit. Evropanky jsou spontannější a umějí tancem lépe vyjádřit své pocity. Více se na všechno ptají a odpovědi zkoumají, ale mívají potíže si zapamatovat choreografie.
Co všechno učíš a co chystáš v blízké budoucnosti?
Učím hlavně orientální tanec, libanonský a egyptský folklór a americký kabaret.
Teď připravuji nový festival v Tokiu Premier Festa Orientale, který trvá celý týden od 18. do 23. září. Ze Spojených států zvu taneční mistry Shareen el Safy, která má za sebou dlouhodobé angažmá v Káhiře a je také velice precizní výzkumnicí v oboru antropologie orientálního tance, a Artemis Mourat, která je přední odbornicí na turecký a cikánský styl tance. Nabízené semináře zahrnují mnoho témat: od Zlatého věku egyptského tance přes turecký orientální a cikánský styl, po beledi, taqsim, tabla sólo a mnoho dalších. Festival zahrnuje i bohatý doprovodný program: mnoho tanečních vystoupení, bazar, soutěž a gala show, kde se s kapelou Aladeen představí Shareen el Safy, Artemis, Keke, Amira Clé, já a několik dalších výjimečně nadaných japonských tanečnic. Kdo chce o festivalu vědět víc, najde detaily na www.bellyqueenjapan.com.
Jaké máš dlouhodobější plány a umělecké cíle?
Chci vydat výukové DVD, ale ze všeho nejvíc chci uskutečnit řadu prvotřídních orientálních show v Libanonu.
(Otázky pokládala Amira Clé)
Odkud pocházíš a jaké byly tvoje taneční začátky?Moje matka je z Libanonu a otec je Američan. Moje matka říká, že jsem tancovala už jako novorozeně, když mě babička nosila na boku a tancovala se mnou. Náš dům byl vždycky plný hudby, a tanec je pro mě naprosto přirozenou věcí. Navíc rodiče měli spoustu přátel a někteří z nich byli skutečně vynikající tanečníci.
Já osobně jsem si o tanci nemyslela nic zvláštního do doby, kdy mě známý požádal, abych učila u něho ve fitness. Zaujal ho hlavně vliv tance na mojí postavu, protože od doby, kdy mě naposledy viděl jsem shodila 12 kilogramů. Tou dobou břišní tanec získával v USA na popularitě a já jsem zrovna dokončovala studia v oboru pedagogiky, tak jsem si řekla:“Super! Když jde o praxi učitelky, proč neučit břišní tanec?“
Byla to určitě nová zkušenost, a já jsem přišla na to, jak nesnadné je udržet se v předstihu před studenty. Z mých učitelů jsem se nejvíce naučila zejména od Adama Basmy a Dr. Samyho Faraga. To už jsem měla angažmá v mnoha restauracích a nočních podnicích v Los Angeles. Později jsem tančila na soukromých večírcích a svatbách v Hollywoodu, a na velkých koncertech populárních arabských zpěváků jako jsou Walid Tewfik a Ragheb Alameh. Se Samym jsme natočili několik instruktážních videomateriálů (kde kromě jiných účinkují Susanna del Vechhio a Suhaila Salimpour – pozn.autora).
Vyhrála jsem mnoho soutěží a získala jsem spousty ocenění v oboru tanec a choreografie. Jen namátkou jmenuji Belly dancer of the Year a Miss America of the Belly Dance. Ovšem největším ohodnocením je to, že jsem vychovala tolik skvělých a talentovaných studentek, ze kterých jsou profesionální tanečnice. Jsem na ně velice pyšná!
(Pozn. autora: jedna z nich je například Kasumi Kimura, která tančí v Káhiře již víc než 10 let a vystupuje na několika intruktážních DVD madame Raqii Hassan, majitelky festivalu Ahlan Wa Sahlan.)
Co tě přivedlo do Japonska?
Do Japonska jsem původně přijela na rok učit angličtinu. Myslela jsem si, že by to byla prima změna směrem k pohodovějšímu životnímu tempu. Pak jsem se do Japonska vrátila a jsem tu už patnáct let. Postupně jsem začala učit i břišní tanec, který tu velmi získal na popularitě, a z angličtiny se stala okrajová záležitost. Mám své vlastní malé studio, což je opravdu velká výhoda oproti jiným tanečnicím z ciziny, která si studia jen pronajímají. Hodně vystupuji v restauracích, pro ambasády, na oslavách a tam, kde dávají přednost „cizokrajnému“ obličeji.
Jak se daří břišnímu tanci v nearabských zemích?
Myslím, že s rostoucí popularitou se čím dál tím více zapomíná na to, že tento tanec jde ruku v ruce s kulturou. A ignorovat kulturní aspekty je jako tancovat ve vakuu. A necitlivě promíchat břišní tanec s jiným do fúze, když oba tance neznáte velice dobře, což se velice často děje je urážející. Takový tanec je o ničem. Tanečnice, které na Středním Východě nevyrostly, jsou schopny získat opravdový cit pro tanec jen po mnohaletých studiích kultury Orientu. Orientální tanec nebyl vytvořen pro velká divadla a pódia. Buď obecenstvu bude unikat mnoho drobných detailů v tanci nebo abyste pohyby zdůraznily, uchýlíte se k úmyslnému zvětšování pohybů a k přetancovávání. Obě cesty postrádají podstatu orientálního tance.
A v Arabských zemích?
Mnoho tanečnic z oboru odchází, protože množství pracovních příležistí je v poslední době omezeno kvůli nárůstu extrémistického islamismu. Ovšem obchod v oblasti výuky je živější než kdykoli předtím. Festivaly jako Ahlan Wa Sahlan a Nile Group do Egypta přivedou tisíce tanečnic několikrát do roka. A to je dobře, protože nabízejí vysokou kvalitu výuky.
Proč je břišní tanec tak populární v zemích mimo tradiční kulturu?
Břišní tanec je ženský tanec. To znamená, že oslavuje podstatu ženství, a jako takový překračuje geografické hranice. Ženy se cítí dobře, když tančí. Samozřejmě tak zapracují na své fyzičce, ovšem také mohou vyjadřovat své pocity a zkoumat hlubší spirituální stránku svého ženství a své vnitřní síly. Více kreativní umělkyně mohou použít tanec jako nástroj ke komplexnímu sebevyjádření toho, kdo vlastně jsou.
Jaké jsou Japonky jako studentky orientálního tance? Jak bys je porovnala s Evropankami?
Japonky jsou výborné studentky co se týká studia techniky a zapamatování si choreografií. Je pro ně nesnadné se kreativně vyjádřit. Evropanky jsou spontannější a umějí tancem lépe vyjádřit své pocity. Více se na všechno ptají a odpovědi zkoumají, ale mívají potíže si zapamatovat choreografie.
Co všechno učíš a co chystáš v blízké budoucnosti?
Učím hlavně orientální tanec, libanonský a egyptský folklór a americký kabaret.
Teď připravuji nový festival v Tokiu Premier Festa Orientale, který trvá celý týden od 18. do 23. září. Ze Spojených států zvu taneční mistry Shareen el Safy, která má za sebou dlouhodobé angažmá v Káhiře a je také velice precizní výzkumnicí v oboru antropologie orientálního tance, a Artemis Mourat, která je přední odbornicí na turecký a cikánský styl tance. Nabízené semináře zahrnují mnoho témat: od Zlatého věku egyptského tance přes turecký orientální a cikánský styl, po beledi, taqsim, tabla sólo a mnoho dalších. Festival zahrnuje i bohatý doprovodný program: mnoho tanečních vystoupení, bazar, soutěž a gala show, kde se s kapelou Aladeen představí Shareen el Safy, Artemis, Keke, Amira Clé, já a několik dalších výjimečně nadaných japonských tanečnic. Kdo chce o festivalu vědět víc, najde detaily na www.bellyqueenjapan.com.
Jaké máš dlouhodobější plány a umělecké cíle?
Chci vydat výukové DVD, ale ze všeho nejvíc chci uskutečnit řadu prvotřídních orientálních show v Libanonu.
Hodnocení:
Aktuální hodnocení je: 1.24
Komentáře:
Dosud nikdo nekomentoval tento článek.