Interview: Shereen o soutěži BDUC
Datum: 01.04.2009
Autor: Lenka Zychová
Bellydancer of the Universe je soutěží v orientálním tanci, která se pořádá Kalifornii v USA. Každý rok se můžete těšit na zajímavé kategorie a tanečnice ze všech možných koutů světa. V letošním ročníku jste kromě převážné účasti amerických, mexických, ruských či korejských tanečnic mohli spatřit také české zastoupení. Byla jím nyní již světoznámá tanečnice Shereen, která získala umístění ve všech kategoriích, do kterých se přihlásila: 3. místo v kategorii Drum Solo, 2. místo v kategorii Taqsim a úžasné 2. místo v hlavní kategorii – egyptské Raks Sharqi! Orient Express se však chce dozvědět více (a určitě i jeho čtěnářky) a proto jsem se Shereen zeptala na pár otázek.
Soutěž Bellydancer of the Universe je prestižní a známá soutěž. Kdy jsi dostala nápad se zúčastnit takové soutěže?
Tento nápad jsem dostala před mnoha lety. Mou první zahraniční učitelkou byla americká tanečnice Jade Henriksen, která mi o této soutěži často vyprávěla, neboť se tam sama kdysi umístila v kategorii "Divine". Zůčastnit se této akce se pro mě tehdy stalo jakýmsi nereálným snem. Tento sen se v půběhu let stával čím dál tím reálnějším, až se nakonec uskutečnil. Na začátku ale nestála nějaká soutěživost, ale snaha přiblížit se osobnosti, které si dodnes velice vážím a která měla na mém tanečním vývoji naprosto zásadní podíl.
Přihlásila ses do kategorií taqsim, drum solo a do hlavní kategorie - egyptské raks sharki. Asi je nám všem jasné, že tyto kategorie Ti perfektně sedly. Byl nějaký rozdíl v koncepci těchto kategorií - především u hlavní kategorie? Mohly jste tančit na vlastní hudbu nebo byla stejná pro všechny?
Řekla bych, že mou hlavní doménou je taqsim a egyptské raks sharki. Nikdy jsem se nepovažovala za kdovíjakou drumsolovou tanečnici. Do této kategorie jsem se přihlásila spíše "do počtu". Taqsim a drumsolo jsou vedlejší, tedy jednokolové kategorie, kdy tanečnice soutěží na vlastní hudbu. Obzvláště v kategorii drumsola byla obrovská konkurence. Mnoho tanečnic se spoléhalo na své dokonale přetechnizované choreografie s provazy a salty. Ačkoli to pro drumsolo není specifické, zastávám i zde trochu svobodnější přístup k projevu, což bylo jedním z důvodů, proč jsem se rozhodla pro naprostou improvizaci. 3. místo mi opravdu vyrazilo dech. Kategorie taqsim pro mě byla trochu zklamaním. Americká specifikace termínu taqsim byla "pomalá hudba", což je opravdu poněkud mimo. Byla jsem jediná, kdo soutěžil na autentickou hudbu, ostatní vystupovaly na různé relaxační a fantasy skladby. Navíc jsem byla jediná, kdo soutěžil bez šavle (!). Kategorii jsem na počet bodů vyhrála. Zvukař mi ale omylem pustil delší sestřih, a tak jsem se díky bodové srážce umístila jako 2. V tomto ohledu jsou pravidla skutečně přísná, a že to nebyl můj omyl nikoho nezajímalo. Hlavní kategorie byla dvoukolová. První kolo bylo na vlastní skladbu. Do finále postoupily čtyři nejlepší. V druhém kole jsme tančily na skladbu vybranou organizátory. Byla to bohužel špatná skladba. Dlouhá, jednotváná, nahraná na keyboard. Takové nekonečné intro- pětiminutový malfouf. Nečekala jsem, že se do finále dostanu, a tak jsem si ji před příjezdem do USA poslechla jen jednou. Za skladbu bylo připojeno drumsolo, které žádná z nás předem neznala. Bylo to velmi náročné.
Jak dlouho ses na soutěž připravovala? Trénovala jsi speciálně pro tuto soutěž?
Původně jsem měla samozřejmě v plánu se perfektně připravit. Nakonec dopadlo všechno jinak. Měsíc před odletem, kdy jsem se chtěla opravdu pustit do práce jsem si zlomila ruku a navíc mě potkal rozchod, takže veškerá příprava se odehrála v letadle z New Yorku do Long Beach. V letadle jsem si vybrala hudbu pro všechny tři kategorie a jediná podrobnější příprava spočívala v tom, že jsem si alespoň rozkreslila skladbu na raks sharki, protože jsem na ni předtím ještě nikdy netančila.
Velmi mě překvapila informace, že v kategorii taqsim jsi byla jediná, která tančila na opravdový taqsim a bez šavle. To je perfektní ukázka amerického trendu - taqsim se rovná tanec se šavlí. Jak to vnímáš Ty? Pochopily vůbec ostatní soutěžící Tvé vystoupení?
Tento americký omyl pochází spíše z jejich izolace od autentického egyptského pojetí hudby. Orientální tanec včetně vnímání hudby se v USA vyvíjí mnohem autonomněji než v Evropě. Moje vystoupení ale sklidilo překvapivě velmi pozitivní ohlas a na jeho základě se pro příští ročník změnila pravidla. Příští rok se totiž specifikovala kategorie taqsim jako autenticky egyptská a tanec s předměty získal svou vlastní kategorii s dokonale americkým názvem "Special".
Mohla bys nám trochu popsat prostředí, ve kterém se soutěž odehrávala? Jaká byla atmosféra v zákulisí?
Nedokážu si představit profesionálnější organizaci a přátelštější atmosféru. Jen tanečnice z Dálného východu se držely poněkud stranou, ale to bylo způsobeno spíše jazykovou bariérou. Stalo se tam několik situací, kdy skutečně došlo na přísloví "v nouzi poznáš přítele" a moje zkušenost byla vždy bezvadná. Dvě minuty před nástupem na podium na kategorii drumsolo jsem měla drobný psychický kolaps (organizátorka se mě v dobré víře zeptala jak se těším domů na přítele), při kterém se mi dokonale roztekl make-up a praskla mi podprsenka. Jakmile to ostatní soutěžící viděli, okamžitě se kolem mě srotily a během těch pár minut mě daly dohromady, takže na podiu pak nebylo nic poznat. Byl to jedinečný zážitek a jsem ráda, že jsem s některými soutěžícími stále v kontaktu.
A co organizace? Zvládnout tolik soutěžících muselo dát organizátorům zabrat!
BDUC je jedna z největších soutěží na světe s dvacetiletou tradicí. Nic není ponecháno náhodě. Není to jako hektické soutěže v Egyptě, kdy porotci přicházejí a odcházejí v průbehu dění a nic nefunguje tak jak má. Na BDUC soutěžící nevidí vystoupení ostatních soutěžící. Všichni organizátoři kolem pobíhají s vysílačkami a koordinují každou minutu dění. Soutěžící odevzdávají mobilní telefony a na záchod můžou pouze v doprovodu. Porotci nejsou se soutěžícími v kontaktu a vše běží bez průtahů, jako na drátkách. Navíc v porotě nejsou žádní sponzoři a kamarádi, ale jen profesionální tanečnice, takže výsledky lze brát relativně vážně, i když osobní vkus samozřejmě hraje roli.
Jak jsi vnímala vystoupení soutěžících v ostatních kategoriích? Byla poznat typická americká interpretace raks sharki - založena spíše na technice než na prožitku? Jak moc byly tanečnice na své vystoupení připraveny? V soutěži bylo mnoho tanečnic z Mexika, Puerto Rica a jiných zemí, jejichž projev je od amerického velmi odlišný, takže vystoupení, která jsem měla možnost vidět, byla velmi různorodá. Mohu konstatovat, že měla, až na pár vyjímek, velmi dobrou úroveň. Obzvláště mě nadchla kategorie "Universal", kde tanečnice tančí improvizaci na živou hudbu s činelkami na 4/4, 9/8 a 6/8 rytmus. Všechny finálové výkony v této kategorii byly skutečně mistrovské. Co se techniky a prožitku týče, některé tanečnice skutečně disponovaly jen vynikající technikou a žádným prožitkem, některé měly oboje. Neobvyklá je zde kombinace, která se usadila spíše v našich zeměpisných šířkách, že tanečnice má nedostatečnou taneční techniku a výsledný dojem se snaží dohnat výrazem, který pak ale působí bohužel spíše teatrálně než autenticky.
Ve většině soutěží nejsou výsledky zcela objektivní, občas hraje roli politika nebo upřednostnění žačky jednoho z porotců. Jak to bylo u této soutěže? Byla porota objektivní?
Neviděla jsem mnoho vystoupení, takže toto si netroufám hodnotit. Pravdou ale je, že ve třech kategoriích (včetně obou hlavních) letos zvítězily tanečnice, které na tuto soutěž jezdí pravidelně a loni byly druhé. Upřednostňování žaček je ale naprosto vyloučeno. Tanečnice se sjely z mnoha různých koutů světa. Na výsledky jsem měla sice občas trochu jiný názor, nedovolila bych si ale rozhodnutí poroty zpochybnit, neboť opravdu jde jen o vkusové rozdíly. Pocit nespravedlnosti by skutečně nebyl na místě, dokonce i v případě mého umístění v kategorii "Taqsim". Věděla jsem, že letím na americkou soutěž a stěžovat si na jejich pojetí taqsimu by bylo hloupé. Navíc si to evidentně organizace uvědomila sama, bez nějakých stížností.
Jak reagovalo na Tvé vystoupení publikum? Poznala jsi v něm nějaké známé tváře?
Byla tam Fathiem, Miles Coppland a pár tanečnic z BDSS, bylo tam i mnoho slavných amerických tanečnic, které ale v BDSS nejsou, takže je v Evropě nikdo nezná. Reakce na má vystoupení byla velice pozitivní, přicházelo za mnou s chválou mnoho lidí z publika a i z poroty. Na druhou stranu, nikdo za Vámi po vystoupení asi nepřijde, aby vám do očí řekl, že to za moc nestálo...
Jaký je Tvůj celkový dojem ze soutěže? Zkusila bys ji ještě někdy v budoucnu?
Pozitivní, ráda bych se tam vypravila za rok znovu v rámci cesty do USA, kdy bych měla mít v New Yorku semináře. Mám teď v USA několik kamarádek, které chci zase vidět.
Krásné umístění na soutěži Bellydancer of the Universe otevírá nové dveře. Budeš uvažovat i o dalších soutěžích jako je Bellydancer of the World?
Pravděpodobně ne. Soutěže jsou sice vynikající motivace, ale musím teď v tanci trochu zvolnit. Čeká mě bakalářská práce a příprava na stipendium v Paříži, takže musím teď energii napřít jiným směrem.
Děkuji za rozhovor a přeji spoustu úspěchů jak v tanečním tak osobním životě!
Hodnocení:
Aktuální hodnocení je: 1.23
Komentáře:
Dosud nikdo nekomentoval tento článek.