!!! Car Sharing !!!

Články

Reportáže

Recenze

Portréty

Interview

Objev na YouTube

Vaše příběhy

Rady a tipy

Soutěže

Kvíz

Zábava

Bazar

E-Shop

O Orient Express

Zapojte se i Vy!

Inzerce

Děkujeme

Download

Datum: 01.02.2010

Autor: Tereza Klementová

Česká tanečnice Shereen se umístila na 1. místě v soutěži "Miss Bellydance of Europe" v Berlíně! V čem soutěž spočívala a jak probíhala máte možnost zjistit v následujícím interview, které nám dnes Shereen poskytla.


Jak ses připravovala na tuto soutěž? Měla jsi připravenou choreografii nebo to byla opět improvizace?

   Bellydancer of Europe je soutež s živou hudbou, takže připravovat si choreografii bylo dle mého zbytečné. Ostatní soutěžící si na pódiu zkoušely nacvičené choreografie se spoustou "vychytávek", které pak ale na interpretaci živého orchestru vůbec nefungovaly. Na soutěži bylo poznat, jak dnešní taneční generace úplně ztratila kontakt s živou hudbou a spontanní reakcí na ni. Já jsem se připravila tak, že jsem si skladbu, která mi byla přidělena několikrát poslechla. Dělat cokoli navíc by mohlo způsobit jen riziko zažitých kombinací a stereotypů, které by ve výsledku působily křečovitě.
 

   Moje předešlé zkušenosti sehrály naprosto rozhodující úlohu. Na živou hudbu člověk buď tančit umí a nebo ne. I s perfektní technikou je první vystoupení na živou hudbu v podstatě začátečnické cvičení. Pro mě je mnohem náročnější předvést dobrý výkon na pódiu, daleko od lidí a s reprodukovanou hudbou. Nevěděla jsem, jak daleko publikum bude, a tak jsem dokonce požádala o konzultaci Katku Krejčovou, která je dle mého v tanci na divadelním pódiu špička. V porotě byly i tanečnice ze staré školy, které se stejně jako já naučily tančit s živou hudbou v restauracích a ne v tělocvičnách, jak je dnes běžné. Mysím, že jsem jim připomněla zašlé časy, kdy to v arabských restauracích žilo a Evropa byla plná egyptské hudby a muzikantů. Co se mého tanečního vývoje týče, tak jsem vlastně takový téměř vyhynulý druh.

Mohla sis soutěžní skladbu vybrat nebo jste všechny tančily na stejnou skladbu? Která to byla?

   Každá jsme tančila na jinou skladbu, aby to bylo záživné pro publikum. Dostaly jsme předem seznam skladeb a měly jsme si vybrat dvě z nichž nám pak byla jedna přidělena. Většinu seznamu tvořily staré klasiky jako Tamra henna, Leylet hob atp. Já jsem tančila na Lissa faker od Oum Kalthoum. Skladba i její interpretace orchestrem vyšly dobře...až na to, že nerada tančím na saxofonový taxim, ale to je spíš takový můj vrtoch.

   V precizním německém stylu. Do přihlášky jsme musely zařadit životopis, fotky a video a organizátoři pak vybrali 10 nejlepších účastnic. Celá soutěž šla jako na drátkách. Jen v šatně byla příšerná zima. Měla jsem takovou zimnici, že si někteří lidé mysleli, že se třesu strachy a každou chvíli mě někdo chodil utěšovat. Celkově ale tuto soutěž hodnotím jako unikátní, právě díky účasti orchestru. Na živou hudbu se má šanci projevit skutečný taneční základ každé tanečnice.

Jaká panovala atmosféra v zákulisí?

   Jako před každým vystoupením, kde nikdo nikoho nezná. Všichni se na sebe usmívají a snaží se být milí, ale každý spíš řeší sám sebe. Většinou taková umělá zákulisní přítulnost působí trochu komicky a křečovitě. Byla jsem ale ráda, že ve finále byla i Warda z Českých Budějovic, takže jsem si měla s kým povídat a probírat vývoj událostí. Mimochodem skončila na 4. místě, takže nakonec to byl pro Českou Republiku další velký taneční úspěch.

Ve většině soutěží nejsou výsledky zcela objektivní, občas hraje roli politika nebo upřednostnění žačky jednoho z porotců. Jak to bylo u této soutěže? Byla porota objektivní? 
   Řekla bych, že se na tento aspekt snažily organizátorky klást veliký důraz. Třeba soutěžící z Izraele nehodnotila Orit, ale místo ní byla v porotě náhradní tanečnice. Členové poroty osobně neznaly ani jednu z tanečnic. Součástí hodnocení byl ale i kostým a vzhledem k tomu, že členkou poroty byla Eman Zaki, tak byl asi výhodný tah vzít si kostým od ní. Já jsem tuto část moc neřešila a také jsem pak dostala od Orit výtku, že nenosím na podium žádné šperky a že bych měla nosit menší podprsenky a víc make-upu a natáčet si vlasy a nevím co ještě. Po gala show na mě navlíkla svůj kostým s tím, že to bude můj první "superstar" kostým. Přijala jsem to trochu rozpačitě, protože se v tomto směru necítím jako úplný začátečník a na poznámky typu " musíš si vzít prsten a náhrdelník, jinak nebudeš superstar" reaguji trochu podrážděně. Šperky nenosím, protože mi překážejí, červená rtěnka mi nesluší a kostýmy od Belly jsem prodala, protože mi vyhovují lehčí a pružnější modely. Každopádně moje představa toho kde končí glamour a začíná kýč je někde jinde než letošní poroty.
   Co se týče objektivity, tak bych ještě ráda dodala, že v poslední době se českým tanečnicím a tanečním skupinám daří opravdu fenomenálně a jakékoli argumenty, že tyto úspěchy mají politický podtext jsou naprosto zcestné. Prostě máme pár skvělých tanečnic a tanečních skupin a je baječné, že už se o tom v zahraničí ví.

Jak reagovalo na Tvé vystoupení publikum? Poznala jsi v něm nějaké známé tváře?

   Snad dobře, na to, že jsem tam neměla žádný fanklub. Některé německé tanečnice už znám z Orienty ve Frankfurtu a také jsem potkala pár svých německých studentek, což bylo příjemné. Známá a milá tvář v publiku vždy potěší.

Co bylo hlavní výhrou v této soutěži kromě titulu „Miss Bellydance of Europe“?

Za hlavní výhru se dá asi považovat cesta na festival a soutěž do Petrohradu. Navíc mě čeká i cesta na izraelský festival v Eillatu, kam mě mimo soutěžní regule pozvala Orit, protože ji zaujalo moje vystoupení na galashow. Jen si prý budu muset vzít nějaké šperky a "superstar" kostým. Asi budu muset tančit beledi, jinak budu jako tančící vánoční stromek.
 

   Já svou taneční budoucnost zas tak moc neplánuji, když mi přijde nějaká pozvánka, tak si ji přečtu a když mám čas a peníze, tak jedu. Tyto projekty stojí velkou spostu času a peněz. To, jestli o vás někdo ví je otázka toho, kolik jste do svého PR ochotny investovat. Pokud vám časová a finanční investice nevadí, tak můžete jet na festival či soutěž a čekat, jestli vyhrajete a jestli si Vás někdo všimne. Je velké množství průměrných tanečnic, které obráží jednu soutěž a jeden festival za druhým, až to vydá na docela reprezentativní životopis, a pak máte tančící bohyně o kterých ale nikdo neví. Já už jsem žádnou soutěž neplánovala, ale teď mě čeká Petrohrad a Eillat, což je velká motivace se sebou zase něco udělat. Vždy si řeknu "ještě tohle a dost", a pak to nakonec zase všechno dopadne úplně jinak. Orit mi po soutěži říkala, že ze mě udělá "superstar". To se tak říká tanečnicím na začátku kariéry, aby měly motivaci. Já jí na to řekla, že nezačínám, ale spíše končím.

Aktuální hodnocení je: 1.26