Dnes je 18. květen a svátek má Nataša Zaregistrujte se zde! Přihlašte se zde! Vyhledat článek  

Rozhovor: Kateřina Krejčová

Datum: 06.01.2012
Autor: Tereza Klementová
Katka Krejčová opět vyhrála 1.místo na soutěži. Tentokrát v Německu na Bellydancer of the World 2011, které se konalo koncem listopadu. Jak taková soutěž probíhá se dozvíte z následujícího rozhovoru.

1) Můžeš čtenářům přiblížit, jak soutěž probíhala?
Soutěž Bellydancer of the World v Německu je opravdu velmi rozsáhlá. Tanečnice měly na výběr hned z několika tanečních stylů – klasický orientální tanec, folklór, tribal dance, fanatasy fusion a bollywood. A protože i soutěžních kategorií bylo hodně (solo, duo, skupina a formace) a tančili nejen dospělí, ale i děti, tak se začalo hned po odpolední galashow přibližně v 16 hodin. Výsledky jednotlivých tanečních stylů se vyhlašovaly průběžně, což bylo moc fajn, protože na ně tanečnice nemusely čekat celý den. Moje kategorie (klasický orientální tanec – solo) začínala až 22:30 hodin. Měli jsme trochu zpoždění, takže nakonec jsem si své 3,5 minuty zatančila přesně o půlnoci. 
 
2) Kdo byl v porotě?
V porotě byla organizátorka soutěže a současně celého festivalu Leyla Jouvana, dále pak Aisa Lafour (Nizozemsko), Aziza (Kanada), Mira Betz (USA), Suraiya (Polsko) a také loňská vítězka Nika Mlakar (Slovinsko).

3) Jaká byla atmosféra v zákulisí a celková organizace?
Atmosféra byla myslím taková tradiční, pěkná. Soutěžící jsem neznala, takže jsme si občas vyměnily úsměv a prohodily pár vět, ale jinak se, jako na každé soutěži, každý koncentroval sám na sebe a na svůj výkon. Byla jsem moc ráda, že se soutěže účastnilo i několik českých tanečnic, mohly jsme si tak v zákulisí trochu popovídat a podpořit se. Myslím, že jsme nakonec byly velmi úspěšné - tanečnice Warda a Khalida vyhrály 1. místo v kategorii folklor duo, umístila se také Míša Blažíková a skupina Aiwa! Ještě jednou moc gratuluji!
Celková organizace probíhala dobře, jen mě trochu znervózňoval ten časový skluz, takhle pozdě jsem se už více viděla v posteli než na jevišti.  Byla jsem ráda, že jsme na sobě neměly pořadová čísla, Leyla Jouvana vždy ohlásila naše jména do mikrofonu, což myslím přispělo k takovému pěknému pocitu, že vlastně ani nesoutěžíme. Jinak bych chtěla ještě poslat velké poděkování mé kamarádce Mileně Kukalové, se kterou jsem v Duisburgu strávila krásné festivalové dny a která mě celou dobu moc podporovala a se vším mi pomáhala.

4) Jelikož to není tvá první absolutní výhra na soutěži, můžeš porovnat všechny předchozí soutěže. Kde se ti líbilo nejvíce a proč?
Když se nad tím tak zamyslím, tak nemůžu říct, že by se mi někde vyloženě líbilo nejvíce. Každá soutěž měla něco svého, byla v jiném prostředí. Moje první soutěž se konala v Praze, byla jsem ráda, že jsem doma a přijela mě podpořit i moje rodina. V roce 2007 a 2009 jsem soutěžila v Berlíně, kde se dopředu vybíralo z tanečních videí, takže nás nakonec soutěžilo jen deset. To bylo moc fajn, protože jsme měly více času na tanec. Na ostatních soutěžích je totiž počet soutěžících daleko vyšší, takže o to pak méně času můžete strávit na jevišti. V roce 2009 jsem zkusila soutěž v Káhiře, kde mě výhra opravdu překvapila. Tam byla organizace taková místní . Začínalo se až ve 22 hodin a já jsem tančila až hodně po půlnoci, což bylo dost vyčerpávající. Výsledky jsme věděly až k ránu. Nevím, jestli bych do toho šla znovu, ale byla to hezká zkušenost. No a letos jsem zkusila Bellydancer of the World. :)

5) Je nějaká soutěž kam by ses už nevrátila po předchozí zkušenosti?
Myslím, že není. Jak už jsem říkala, soutěž v Káhiře byla kvůli pozdním hodinám hodně náročná, ale myslím, že kdybych našla finance a čas a jela ještě v budoucnu znovu na festival do Egypta, tak bych si moc ráda zatančila s živých orchestrem.

6) Co ti soutěžení dává a podle čeho vybíráš, kde se účastníš?
Soutěže si nijak dopředu nevybírám, účastním se jich v rámci festivalu, na který jedu za vzděláním. Nejvíce si vážím práce, kterou mi po soutěži může někdo nabídnout, většinou je totiž pozvánka na festival součástí výhry. To mě těší nejvíce. Mám také ráda, když dostanu nějakou zpětnou vazbu od porotců. Velmi často sama někoho hodnotím, pomáhám tanečnicím s vystoupeními a občas jsem zkrátka ráda i na té druhé straně :) Účastním se seminářů, vzdělávám se a občas zkusím i nějakou soutěž. Chci ale zdůraznit, že nejsem příliš soutěžní typ. Možná, když jsem byla mladší a zkusila jsem svou první soutěž, tak jsem si přála vyhrát. Dnes už je to jinak. Neříkám, že když se přihlásím do soutěže, tak nechci vyhrát, ale myslím, že kdybych se nijak neumístila, tak se z toho nezhroutím.  Dnes už vím, že hvězdu ze mě nikdy žádná soutěž neudělá. To všechno si získám jen svojí pílí a prací. Ničím jiným. Na druhou stranu si ale samozřejmě uvědomuji, že dnes lidé slyší na tituly a úspěchy, takže jsem ráda a doufám, že mi tento titul přinese zase něco dalšího – práci, kterou tak ráda dělám. Každé výhry v soutěži si nesmírně vážím a moc mě těší, že se porotcům líbil můj taneční styl a ocenili ho tak vysoko. Moje taneční cesta tím ale zdaleka nekončí a já jen doufám, že mi zdraví dovolí, abych tančila co nejdéle.
 
7) Kam se chystáš na soutěž příště a jaké máš plány do budoucna?
Na žádnou další soutěž se teď nechystám. Doufám, že budu mít čas jet na nějaký pěkný taneční festival, plánuji samozřejmě další výuku a vystoupení u nás i v zahraničí, moc se těším na náš letní taneční festival Let’s Dance, protože letos do Prahy přijede úžasná brazilská tanečnice Lulu Sabongi a mám taky v hlavě spoustu plánů a snů, které si ještě chci splnit. Děkuji za rozhovor Terezko! :)

Foto: Facebook.com (archív Katky Krejčové)

Hodnocení:
Známkujte jako ve škole.
1 = nejlepší, 5 = nejhorší.
1 2 3 4 5
Aktuální hodnocení je: 1.00
Komentáře:
Dosud nikdo nekomentoval tento článek.
Pokud chcete přispívat svými komentáři, musíte se registrovat a přihlásit.