Portrét: Warda

Datum: 29.05.2011
Autor: Tereza Klementová
   Warda, celým jménem Warda Al Jazairia se narodila roku 1939 ve Francii a to díky svému otci, který emigroval z Alžírska a oženil se s Libanonkou. Založil ve Francii hostel pro příchozí imigranty, kteří z Alžírska v té době utíkali (viz článek Hudba Maghrebu). Měl velká úspěch a založil časem dokonce i kabaret, jmenující se TAM TAM, kde Warda mohla párkrát zpívat. V té době neuměla psát v arabštině a vše si přepisovala v latince. Po zavření rodina opustila Francii, byla deportována, neboť Francouzům se nelíbila účast jejího otce v alžírských stranách bojující za nezávislost (paradoxně bylo Alžírsko okupováno právě francouzy). Odešli tedy nejdřív do Libanonu, rodného místa její matky.
 
   Warda začínala s písněmi Maghrebu (viz článek Hudba Maghrebu) a díky své matce znala a ráda zpívala populární libanonské písně. Když začala v Alžírsku válka, začala zpívat alžírské vlastenecké a bojové písně, nejznámější z nich – Djamila. Když byla s rodiči v Libanonu, poznala tam Mohameda Abdel Wahaba, egyptského skladatele, který v ní objevil talent a nabídl spolupráci. Warda snila o cestě do Káhiry, která byla v tu dobu centrem arabské kultury.
 
   Do Káhiry se poprvé dostala v roce 1960, o rok později nazpívala s několika osobnostmi píseň "El guil essaed" (Povstávající generace), ve které zpívala část přímo o Alžírsku, kde ještě nikdy nebyla. Několik měsíců po tom, co Alžírsko získalo nezávislost se Warda rozhodla tam odjet, neboť v Libanonu poznala svého budoucího manžela (původem z Alžírska) a i to byl jeden z důvodů se vrátit do země svého původu. Ten ji zakázal zpěv a rozhodl, že se Warda musí starat o rodinu. Warda to udělala, deset let žila v tichosti a byla díky tomu velmi nešťastná. V roce 1972 byla požádána prezidentem, aby zazpívala k desátému výročí nezávislosti. Warda nemohla odmítnou, ale bohužel to znamenalo konec manželství. Zároveň však začátek krásné kariéry. Warda přiznala, že žít bez zpěvu bylo jako žít bez vzduchu a někdy je nutné obětovat něco proto, aby jeden mohl žít svojí vášní. V prosinci téhož roku se vrátila do Káhiry, kde se velmi rychle stala významnou zpěvačkou. Podruhé se vdala, tentokrát za skladatele Baligha Hamdi. Zahrála si ve dvou filmech "Sût elhob"  (Hlas lásky) a "Hikaiti maa ezzaman" (Má víra a já), kde zpívala skladby například právě od samotného Mohameda Abdel Wahaba.
 
   Po smrti Oum Kalthoum všichni z hudební branže předvídali, že se stane „novou“ Oum Kalthoum. Warda to ovšem odmítla, neboť ji velmi uctívala a nechtěla následovat něčí cestu, chtěla svou vlastní. Warda většinu své kariéry věnuje právě písním egyptských skladatelů a proto se s nimi setkáváme i my tanečnice. Mezi nejoblíbenější patří píseň Ismaooni („Poslouchej“), Harramt Ahebak („Vzdala jsem naši lásku“), Batwanees Beek ("Šťastná za tebe") nebo Wahashtiny („Chybíš mi“).

Odkazy na videa (vkládání se mnou bohužel dnes nespolupracuje :) ):
Batwanees Beek také najdete v remixové moderní verzi na CD Bellydance Superstars
Wahastiny egyptským orchestrem a s ukrajinskou tanečnicí
 
   Její zpěv je znám po celém světě, především tom arabském, kde ji fanoušci zbožňují hlavně díky tomu, že je ovlivněna více kulturami, a přesto je interpretuje všechny s emocemi a autenticitou. V písních Wardy a Baligha můžeme vidět různé styly – flamenco, středozemní tóny, alžírský folklór atd. Warda nazpívala desítky písní a je arabských publikem stále velmi oblíbená - říká se jí „Růže Alžírska“



    Zajímavost na konec, melodii písně Batwanees Beek se stala základní melodii pro píseň slavné americké zpěvačky Aalyiah - ODKAZ ZDE


Zdroj: www.wardaonline.com
Hodnocení:
Známkujte jako ve škole.
1 = nejlepší, 5 = nejhorší.
1 2 3 4 5
Aktuální hodnocení je: 1.47
Komentáře:
Dosud nikdo nekomentoval tento článek.
Pokud chcete přispívat svými komentáři, musíte se registrovat a přihlásit.