Dopis všem břišním tanečnicím a jejich trpělivým mužům !!!

        Dopis všem břišním tanečnicím a jejich trpělivým mužům !!!
 
 
V sobotu 25.4. 2009 jsme u nás Rýmařově ( malé městečko v podhůří Jeseníků )
měli v kulturním domě již třetí "Orientální podvečer" - hodinové pásmo
všech kroužků břišního tance soustředěných pod Střediskem volného času
Rýmařov. 
        Sál byl zcela naplněn, vzduch byl provoněn vůní dálek orientu,
pomalu začala hrát tklivá melodie, první odvážná tanečnice vstoupila do záře
reflektoru, začala se ladně vznášet v rytmu hudby, nádherný třpytivý kostým
se rozzářil v plné své kráse.....zkrátka klasický pohled, který se naskytne
divákovi, který se pohodlně usadí v křesle. Já vám ale chci dnes popsat
úplně něco jiného, chci vám přiblížit atmosféru, která vládla již dávno
před vystoupením.
        Ten nápad se zrodil někdy na začátku letošního roku - tento rok
oslníme diváky!, ušijeme si "profesionální" kostýmy!, máme hodně času, to
stihneme, to nebude problém!
        První problém byl sehnat "nádhernou látku" - nejlépe pružný a
hlavně hodně levný samet. Asi tušíte, že buď byl nádherný a drahý, nebo
levný, ale už to nebylo zkrátka ono. Nakonec se nám podařilo koupit sněhově
bílý samet za rozumnou cenu a jaly jsme se ho barvit, jelikož našim snem byl
modrozelenotyrkysový kostým. Barvily jsme se Šárkou, bílé rukavice, dále
bílé podprsenky a nakonec ten samet - 14 metrů! U toho jsme se posilňovaly
vínem, aby nám to šlo pěkně od ruky. Pravda, výsledek nebyl příliš
přesvědčivý, rukavice měly jinou barvu, podprsenky měly jinou barvu a samet
měl jinou barvu tuplem! Nicméně, ohromně jsme si u toho se Šárkou
popovídaly, vlastně jsme se do té doby ani moc neznaly, vídaly jsme se jen v
hodinách tančení, ale ten večer jsme probraly naše životy, strasti a
radosti, děti a chlapy. Když jsem lehce ovíněna klopýtala v pozdních
večerních hodinách domů, měla jsem moc příjemný pocit, že se to zkrátka
povedlo.
        Z obarvené látky nám šikovná rýmařovská švadlenka Brixi ušila sukně
a halenky ( připadám si nyní jak v té pohádce "Krteček a kalhotky") a začala
poslední, nejnáročnější a nejdelší fáze celého procesu - zdobení kostýmu.
Tím to všechno začalo. Nejdříve jsem, jakožto zásobovatel a organizátor této
"šicí akce" objednala hromadu - je nás deset tanečnic - flitrů, korálek,
nití, jehel a všeho možného. Evženka, ředitelka ve školce navrhla, že lekce
přišívání flitrů na kostým by mohla proběhnout ve školce. Pohled na deset
dospělých ženských, sedících u malých dětských stolečků na malých židličkách
stál za to! Musím připomenout, že některé z dam byly, co se týká šití, panny
nepolíbené, tudíž o výkřiky, kdy se jehla zapíchla do prstu, nadávky, kdy se
nitě zamotaly tam, kam neměly, nebylo nouze. Musím ale naše "švadlenky"
pochválit, jelikož se do toho pustily opravdu zodpovědně. Začaly obšívat
kostýmy s takovým zaujetím, že jsem nestačila objednávat všechny ty potřebné
věci. Do práce mi každý týden přišly nejméně tři balíčky. Kolegové nade
mnou starostlivě kroutili hlavami, co že s tím množstvím flitrů a korálků
dělám. Doma se u mě netrhly dveře, každou chvilku volala některá z dam, že
zlomila v řadě již desátou jehlu - používají speciální tenké, tudíž jsou
hodně křehké. Jedna přes druhou běhala pro flitry, korálky a nitě. U mě doma
to dva dny před vystoupením vypadalo asi takto: Vlevo v poličkách látky,
flitry a korálky. Kolem televize metr, nůžky, stuhy, špendlíky. Na sedačce,
která je velká, že se na ní vyspí dva lidi, aniž se musí rozložit, všude
flitry a korálky, našívací kameny a nitě. Uprostřed toho já zuřivě šiji.
Vpravo v rohu sedačky se krčí můj přítel Ivo, přestal se mnou již mluvit.
Když vstane a jde si do kuchyně pro něco na zub, na svém pěkném pozadí má
nalepeno několik blýskajících se koleček. Cestička z flitrů a korálek vede
též do předsíně, do koupelny, do ložnice, prostě všude. O tom, že Ivo v
poslední době dělá téměř všechny domácí práce včetně vaření ani nemluvím.
 Samozřejmě celou dobu, co jsme šily jak šílené, běhaly jsme třikrát týdně
do sálu a tělocvičny a potily jsme krev. Náš spolek dostal pracovní název
"Hadramašmatrá", to vymyslel přítel od Romany při pohledu na to, co
předvádíme. Myslím ale, že nás dostatečně neocenil! 
        Milí čtenáři, asi se ptáte, proč to tady všechno píši. Tak za prvé
bych ráda poděkovala mým spolutanečnicím Dáši, Evžence, Ivě, Janě, Janči,
Majce, Mirce, Romaně a Šárce za to, že se tak dokázaly nadchnout a tak pěkně
si ty kostýmy ozdobily. Byl to totiž můj nápad a myslím, že byly chvíle, kdy
mě určitě neměly moc rády. Také bych jim ráda poděkovala za to, že tak pěkně
nacvičovaly a snažily se. Za druhé bych ráda poděkovala všem těm našim
drahým polovičkám, kteří byli tak trpěliví a podporovali nás a po vystoupení
nešetřily chválou. A za třetí bych ráda podpořila všechny amatérské
tanečnice, aby se nebály a kromě tance vzaly do ruky jehlu a ušily si
kostýmy. Je to zábava a výsledek určitě stojí za tu námahu! 
Přidávám pár fotek, posuďte sami!!!
 
Přidávám pár fotek, posuďte sami!!!

Hodnocení:

Komentáře: