Veselé příhody a trapasy 2. díl
Datum: 13.09.2009
Autor: Lenka Zychová
Veselý týden
Na ten týden jsem se velmi těšila. Jednoduše řečeno: jedno vystoupení za druhým. V sobotu jsem tančila v Dahabu a velmi elegantně uvedla celý týden. Než se stalo ono elegantní uvedení, zažila jsem si pár okamžiků menšího stresu. Tenkrát to bylo moje úplně první vystoupení v Dahabu, takže jsem se na všechno perfektně připravila. Rozvrhla jsem si, kdy budu tančit na pódiu, kdy mezi lidmi a hlavně jsem si vzala saidi kostým a místo, kde se dá docela bez problému točit holí, bylo pouze pódium. Celou cestu jsem si v duchu říkala (poradila mi to mamka, která četla knihu o tom, jak si správně přát): „Prosím, ať je vše bez problému, všechno vyjde a bude se mi dobře tančit.“ No a taky, že jo. Hned, když jsem vešla do restaurace, jsem si všimla, že na pódiu jsou klávesy a že večer bude hrát živá hudba, s čím jsem vůbec nepočítala. Hudebník mě ale požádal, ať tančím na svou hudbu, takže mé hodiny přípravy nebyly vnivěč. A pak to přišlo. Já a moje hůl. Když jsem vcházela mezi lidi v saidi rytmu, obhlídla jsem si prostor. Nahoře byly ze stropu svěšené skleněné ozdůbky a byly na můj vkus až moc nízko. Bylo by divné, kdybych si vzala hůl a ani jednou nezatočila. Tak jsem začala a šlo to docela fajn, dokud jsem se nenatočila a chtěla točit kolem těla. V mžiku jsem uviděla nevinou ozdůbku nad svou hlavou a mou flitrovanou hůl, jak se na ni s chutí vrhá... Rána byla slyšet na celou restauraci… Jeden arabský číšník začal hned cosi halekat, chlapi se posměšně ušklíbli, pár žen sklonilo hlavy v trapném okamžiku a já? No a já se usmála tím nejumělejším úsměvem, jakým umím... Na druhou stranu musím dodat, že se ozdůbka nerozbila, ale už v té chvíli jsem cítila, že to nebude vše, co se mi ještě ten týden stane.
V pátek jsem měla hned vystoupení dvě. Jedno soukromé a jednu menší taneční akci. Soukromá oslava narozenin probíhala téměř perfektně. První vstup jsem tančila s křídly a v jednom okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že mi pravé křídlo nějak „drhne“ a několik lidí pouze kouká na mou sukni, jsem si všimla jakéhosi kokonu, který se mi na kostýmu vytvořil. Křídlo se mi zaseklo o výšivku na zadní části sukně a obalilo se mi koleb nohou. „Leno trhej,“ říkala jsem si. Snažila jsem se křídlo osvobodit, ale nešlo to! Tak jsem celý vstup dotančila jako zakuklený motýl. „Neva, dnes se nic už nestane.“ Hm, stalo. Když jsem se přemisťovala na místo dalšího vystoupení, pár mužů v tramvaji na mě mrkalo, až jsem si říkala, jestli jim do očí nespadlo nějaké hejno much… Ne, byla jsem docela silně nalíčená a v ostrém světle tramvaje jsem musela vypadat jako volně smýšlející (konající) slečna. Ale to nebylo ještě to špatné :o) Na taneční akci jsem tančila khaleegy. Musím říct, že jsem byla už hodně za celý den unavená. Tak jsem tam naběhla, byla jsem v polovině skladby, když v tom se hudba vypnula… No haha, to je vtipné… jenže ta hudba dál nepokračovala! Když ji organizátorka stahovala, tak se celá skladba nenahrála, pouze první část… Takže já tam stála uprostřed lidí, bylo ticho, ukazovala jsem na organizátorku, ať to klidně pustí znovu, ta na mě ukazovala, že skladba dál nepokračuje, pořád bylo ticho… A lidi na mě koukali, já – umělý úsměv… tak mě napadla spásná myšlenka! Hudbu jsem měla ještě na jiném cd… běžela jsem přes celé publikum do šatny pro ono cd, mezitím bylo v sále to trapné ticho… lidi mě pozorovali, jak se v saudi róbě drkotám pryč, pak s cd zpět…no a pustili jsme to od začátku… Tak jsem zase začala tančit, krk jsem už cítila…A v půlce skladby jsem si uvědomila, že verze, kterou mám na onom cd je ještě o dvě minuty delší, než by měla být! Tančit deseti minutové velmi rychlé khaleegy byl opravdu mazec! Ale lidem se to líbilo, ohlasy byly: „Ta metalistka byla fakt dobrá!“ Ať žije arabský folklor!Hned další den jsem jela opět do Prahy.Tančila jsem tam s Layali Cartledge. První vstup byl moc fajn – 20 minut, no, trošku šok, ale ostatní tanečnice mě už na to upozorňovaly. A pak přišel druhý vstup. Lidé se začali hodně bavit a Karim, který je tím pověstný, mě chtěl asi prohnat. Tančila jsem v kuse 40 minut! O únavu se nejednalo. Lilo ze mě ne jak z konve, ale jak z Niagarských vodopádů a moje líčení to nevydrželo. Pot mi zanesl veškeré stíny, řasenku, linky přímo do očí a ty se tak moc rozdráždily, že jsem začala slzet. Ale ne, že by to byla jedna nebohá slzička, já byla jak po sezení u psychologa! Tekly mi černé slzy a já je neměla jak setřít! Ještě, že se hrálo baladi, takže jsem využila gesto, kdy si tanečnice zakrývá tvář, a setřela jsem si oči… Super, celá jsem se znovu nalíčila a šla na třetí vstup. Jenže jak jsem měla oči rozdrážděné, tak nechybělo málo a začala jsem zase slzet. Jenže jsem té chvíli byla tak rozdrážděná, že mi začalo téct i z nosu!!!! Děs! Vypadala jsem jak Joker! Asi budu hrát v dalším Batmanovi… :o)
Tohle všechno se mi sešlo v jeden týden… poté se už nic zlého nestalo… Takže, až uvidíte můj nový příspěvek v sekci Vaše příběhy, asi vám bude jasné, že jsem měla opět zábavný týden :o)
Hodnocení:
Aktuální hodnocení je: 1.06
Komentáře:
Dosud nikdo nekomentoval tento článek.