Veselé příhody a trapasy 1. díl
Datum: 29.06.2009
Autor: Lenka Zychová
Voňavý závoj
Celý příběh se odehrál asi před dvěmi lety. Měla jsem vystoupení na jedné oslavě narozenin a jak je docela běžné, tanec byl na programu až v pozdní hodině. Začínala jsem se závojem na docela rychlou skladbu, publikum bylo už od začátku veselé a hlavně starší pán – oslavenec – byl ve velmi dobré náladě. Po chvíli jsem závoj odhodila a začala jsem tančit na veselou skladbu egyptského popu. Pán byl v tak výborné náladě, že se ke mně dokonce i přidal. Říkám si: „Super, bude zábava.“ Jenže pán se postupně přibližoval a znenadání si sundal tričko! Nevím, jestli mi tím chtěl něco naznačit, já si rozhodně nic nesundala. Pán už byl po pár minutách docela zpocený a pomalu ustupoval. Užuž jsem si myslela, že vše dopadne dobře, když v tom vidím pánův kulišácký pohled na můj závoj. „Ne ne, nech ho,“ říkám si v duchu. Pán se ale nenechal telepaticky ovlivnit, vzal můj závoj a začal si s ním otírat své zpocené břicho! V ten moment mi proběhl celý život mého závojíčku před očima – když jsem jej poprvé vytáhla pod vánočním stromečkem, radost, jakou jsem měla, když jsem si jej zkoušela ke všem kostýmům, jeho první vystoupení na veřejnosti… Můj petrolejový, hebounký závoj byl v tu ránu batikovaný a asi už nebyl tak voňavý. Mučení závoje ale nekončilo! Pán se totiž unavil, sednul si na židli, závoj si omotal kolem pasu a zavázal jej na velkou mašli, která mu přesně hověla na pupku… Mé vystoupení končilo bubnovým sólem, kterým jsem ze sebe vytřískala veškerou zlost a nakonec jsem si došla pro svůj závoj. Pán si mašličku ze závoje s rošťáckým úsměvem rozvázal (no, byl to teda dáreček) a já si vzala zpátky svůj zubožený závoj. Ještě ten večer šel pod sprchu :o) A ten pán určitě taky :o)
Ach ty děti…
Ani nevím jak, ale podařilo se mi jeden semestr učit tančit děti. Bohužel se tam sešly děti různých věkových kategorií, takže bylo velmi těžké se věnovat rozhýbaným dvanáctkám a zároveň bezzubým prvňáčkům. Každopádně, téměř každou lekci navštěvovala holčička, říkejme ji třeba Doubravka, abych nemusela být konkrétní, která celou dobu na mě pouze koukala. Jednou tak za ní jdu a říkám: „tááák Doubravko, pojď, zkusíme to spolu, jo? Zvedneme ručičku nahoru, táááák, výborně a druhou… super, to je ono... A teď zkusíš sama, jo?“ A Doubravka kouká. „no, šup, zkus to taky, to zvládneš, táááákhle půjde ručička nahoru.“ A Doubravka kouká. Nakloním se k ní: „tak, co princezno, zkusíš to?“ A Doubravka si strká prstík do nosíka. Napřímím se jako rybářský prut a s vystrašeným úsměvem koukám na Doubravčinu maminku, která rychle hledá papírový kapesník. Kouknu se zpátky na Doubravku, ta kouká na prstík, na kterém něco je! Zase se kouknu na maminku, opět se kouknu na Doubravku, ta kouká na prstík, na kterém už ale nic není! „Kde to je?“ říkám si, „moje sukně!“ napadne mě. Ne, vypadá to, že sukně to není. Pak mi došlo, co děti v takových situacích s kamarádem na prstíku dělají… Maminka tedy kapesník schovala a Doubravka zvedla ruku konečně nahoru… tomu se říká pedagogický úspěch :o)
Hodnocení:
Aktuální hodnocení je: 1.13
Komentáře:
| 29.06.2009 | Dík :o) | Eva Provazníková | |
| super článek!!!doufám,že bude pokračovaání, protože takhle jsem se už dlooouho nebavila :oD | |||
| 26.08.2009 | podobný osud závoje :-) | Romana Molatová | |
| hezky napsané články a soucítím s našimi závoji :-) můj dopadl obdobně a jeho odhození bylo považováno za začátek striptýzu :-D | |||
| 17.02.2010 | jednička | Jitka Mikesková | |
| dik za skvěly članek, čtu si ho tady v tom tichu ve studovně a najednou se neudržím a vypuknu v pořádný smích, protože představa zpoceného pána s mašlí na břiše, vytvořeného hebounkým závojem a k tomu profesionální výraz tanečnice, která uvnitř sebe milého pána pěkně proklína.... :) | |||